3. června 2014 – Chrámová hora a Bethlehem
Dilema náplně dnešního dne se vyřešilo hnedka po ránu, když se mi potvrdilo, co jsem v polospánku zaslechl už večer od peruánce Fernanda. Dneska od třetí odpoledne do zítřejšího večera je další náboženský svátek, takže stejně jako o šábesu bude všude zavřeno a doprava nebude fungovat. Tím pádem zůstávám dýl v Jeruzalémě a potom se uvidí, co dál. Vlastně tomu dopomohlo i to, že u Matana (majitel hostelu) je volno, takže můžu zůstat až do čtvrtka, aniž bych se musel kamkoliv stěhovat. Matan’s house se tak stává mým druhým domovem.
Ráno je klasicky pomalejší, a to nejen proto, že čas na kafe na terase prostě být musí. Ale postupně se lenošivé ráno zrychluje, protože chci stihnout otevřeno Chrámovou horu a vidět na vlastní oči ikonický „Dome of rock“ se zlatou kopulí. Problémem celého komplexu na Chrámové hoře je, že je zde buď zavřeno nebo mají nemuslimové vstup zakázán. Konkrétně dneska by mělo být otevřeno do 11h, takže v rychlosti kupuji v supermarketu jídlo na zítřejší svátek a poklusem vyrážím k Jaffa gate a dále k Western wall. Cestou měním 200 USD na šekely a zase si připadám (bohužel jen připadám…) jako boháč. Ke Zdi nářků přibíhám okolo 10:40 a málem taky spustím nářek, protože to vypadá, že je opět zavřeno a na Chrámovou horu se nedostanu. Naštěstí se nenechám odradit prvotním dojmem, ptám se vojáka a zjišťuju, že musím jít až úplně k pravému vchodu, kde je další vchod na dřevěnou rampu, která vede nad Zdí nářků k mešitě Al-aksá. Nejdříve je nutno samozřejmě projít boudou, kde mi proskenují zavazadlo a teprve potom můžu dál. Panují zde přísná bezpečností opatření, ale i přesto mě přítomnost po zuby ozbrojených vojáků uvnitř rampy překvapuje. Vynaložená námaha stojí za to! Chrámová hora je prostě maximální! Prostranství zrpvu překvapí svojí rozlehlostí, počínaje mešitou Al-Aksá a konče prostranstvím kolem pozlaceného Skalního dómu.
[shashin type=“photo“ id=“1817,1810,1816″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]
Fotím, fotím a fotím…času mám docela málo, jen asi půlhodinu než mě vypakují, protože muslimové se půjdou modlit. Nebylo to přesně v 11h, ale pár minut potom už nás opravdu ženou ven, kde se tísní dav muslimů a vypadá krapet nervózně. Hlídající vojáci taky. Asi běžný stav zde. Mě to akorát znervózní, tak se radši ztrácím v útrobách súku a starého města. Podvědomě mířím směr Damascus gate a arabský autobusák (ten nejblíže židovské části), odkud jede bus č. 21 (8 NIS) do Betléma. Mám štěstí, bus akorát odjíždí, tak na něj mávnu a za jízdy nastupuji. Je to sice kousek, ale celé se to nějak složitě objíždí, tak jedeme snad hodinu. Občas vznikají zvláštní situace kdy bus zastavuje na křižovatce, Palestinci vystupují, aby přešli kolem červené cedule oznamující, že dál Izraelci nemůžou a je zde riziko smrti, aby po sto metrech již v „palestinské“ části silnice nastoupili na service taxi dál. Konečně jsme v Betlémě! Nestavíme na žádném autobusáku, ale na křižovatce, odkud je to asi dvacet minut chůzí do města (Merkaz square), čehož hbitě využívají taxikáři, kteří se snaží všechny turisty přesvědčit, že je to strašně daleko a musíme jet taxi. Můj nezúčastněný výraz naznačuje velice rychle, že na to jim skočit nehodlám a ani to už radši nezkoušejí. Od Betléma celkem nic nečekám, spíše se těším na atmosféru města a hlavně na Separation Wall. Navíc Church of Nativity (Chrám Narození Páně) je pod lešením, a i když je to velmi svaté místo, tak mě to nechává poněkud chladným a radši se vydávám podívat, co zajímavého mají na „Informacích“. Palestinská tématika na knížkách, pohledech nebo samolepkách. Kupuji pohledy, které bohužel nikdy nedošly a balíček samolepek s Banksyho graffiti na zdi. Pohledy z Palestiny mohly potěšit, ale asi je zabavili Izraelci nebo nevím :(. Na náměstí je k dispozici veřejně přístupná Wifi…pokrok v Palestině nezastavíš:-).
[shashin type=“photo“ id=“1879,1877,1873,1869,1871,1880″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]
A mají tu také Star (a) Bucks, v Betlémě jsou prostě světoví. Jdu se mrknout na trh, kde to správně blízkovýchodně žije. Dávám si sendvič za 5 NIS a kochám se atmosférou. Za zmínku stojí gril, který bych vyroben s pomocí starého vysavače, který slouží jako jakýsi „ventilátor“. Ještě jdu sepsat pohledy do kavárny na náměstí (espresso za 8 NIS) a vyrážím ke zdi, kam se asi těším z Betléma nejvíc. Úplně blízko to není, ale jinak moc příjemná procházka. Tedy až na samotnou zeď, protože na první (ale i na druhý) pohled je těch 8 metrů dost děsivých.