V Ban Lung a vlastně tím pádem i v Kambodži jsem zůstal o den dýl, ale není čeho litovat. Výlet do Voen Sai a okolí byl úžasný a stejně tak čas a pokec strávený s ostatníma travellery byl bezva. Moje dva měsíce jsou nic, proti roční cestě nebo cestě bez hranic jak to měl naplánované např. Thomass. Snad příště…:-)
Odjezd minibusu z Ban Lung je v osm, tudíž dost času na snídani, sbalení věci a nezbytný check-out. Je mi účtována pouze druhá noc za 3$, a to mi rozhodně nevadí. V celkově předraženém turistickém přístupu v celé Kambodži, je těch pět ušetřených dolarů milou náplastí.
Cesta minibusem má do komfortu daleko, protože je mnohem více cítit každý otřes, výmol a nerovnost. A že jich je hodně po cestě! Aspoň že mám možnost dát řeč s borcem co nám předevčírem sliboval homestay a potom se vypařil jako pára nad hrncem.
Stung Treng vypadá na první pohled jako klasická příhraniční město, kde se nic moc neděje a kde je zvýšená koncentrace chytráků, kteří by si rádi na mně přivydělali. Údajně dle kusých informací co mám, by měl jet na hranice minibus a to dokonce několikrát denně, leč v reálu je situace asi někde jinde. Jeden říká, že jede pouze ráno, druhý tvrdí, že nejede vůbec a třetí pro změnu, že do hodiny zde nějaký minibus bude. Taxi jsou hodně předražený a nikde nikdo s kým by se dalo eventuálně podělit o náklady. Na to, že je teprve poledne, je to poměrně divná situace, takže jdu raděj na kafe.
Naštěstí noc tak hrozná, jak se původně zdálo, nebyla. Ale i tak hnedle z rána mizím z hotelu pryč. S žádným check-inem se nikdo neobtěžoval, takže trochu váhám, zda jim to platit, protože za ten jejich přístup by sto jenom zasloužili. Nakonec vítězí mé dobré já, které nemá ráno průsery a následné tahanice, pokud by si mě majitel v Ban Lung našel.
Po krátkém váhání beru nakonec Tribal hotel, i z důvodu, že zde bude patrně větší šance najít nějaké parťáky na společné akce. Po ubytování, check-inu a snídani se nabízí otázka co teď? Na kole se zde nikam moc nedostanu, motorku řídit neumím (to je velká chyba!) a pěšky dojdu tak maximálně k jezeru a to je na celý den zdá se trochu málo. Ptám se tedy na možnosti na recepci, kde mi hnedle aktivně volají spřízněného průvodce. Jsem docela zvědav, kdo to bude a jaké budou možnosti, a to hlavně finanční. Nabídka je následující: projížďka na slonovi za 10$, cesta tam a zpět bude za 5$. Celkově docela ranec, ale co mě zbývá jiného? Na slonovi jsem se projet chtěl a jenom tak popocházet kolem hotelu se mě moc nechce.
Nakonec to za těch 15$ rozhodně nestálo, ale popořádku. Vuthy – můj dnešní průvodce – ještě něco obtelefonovává a můžeme vyrazit. Kolem alejí rubber tree (kaučukovníků) a cashew nus tree (kešúovník??) jedeme nejdříve k vodopádům Ka Tien, kde se jako obvykle platí vstupné (2000 riel), a které budou rozhodně zajímavější, až přijde období dešťů. Jako samostatná cesta by to bylo asi zbytečné sem jet, ale jsem tu spíše z jiného důvodu, čekám na slona. Z opačného směru by měl co nevidět dorazit slon s předchozí výpravou a já bych měl dojet nazpět do vesnice. Avizovaných deset minut se proměnilo skoro na hodinu, ale to mě ani nepřekvapilo. Mezitím se mě Vuthy snaží zabavit nekonečným vyprávěním o své úžasné přítelkyni, o neméně skvělé svatbě a tak pořád dokola. Když už jenom tak unaveně pokyvuji, přichází Vuthy se sérií kambodžských her, které ale mají stejný úspěch jako jeho nekonečné veršovánky na téma moje přítelkyně, takže toho po chvíli taky necháváme. Konečně přiklusal slon. První překvapení, slon je poměrně malého vzrůstu. Druhé překvapení je, že pojedeme stejnou cestou jako jsme jeli na motorce. Třetí překvapení je, že slon jede strašně pomalu a můj mahout (sloní řidič) není žádný vznešený sloní muž, ale obyčejný týpek co si cestou zaskočí k jedné chatrčí na panáka rýžové kořalky. Poslední překupko bylo, když po mě chtěl 15$ místo domluvených 10$. No prostě celkové zklamání, nechal jsem se chytnout do klasické pasti pro turisty. Sice si jízdu na slonovi můžu „odškrtnout“, ale jinak to rozhodně za těch 10$ nestálo.
Takže zase na motorku a stejnou trasou nazpět. Vuthy dostal hlad, OK, jdeme tedy na jídlo na trh. Masové směsky jsou tradičně nicmoc hnus, aspoň že rýže je tradičně výborná a zelenina taky. Vuthy prohlásil, že nemá peníze, že mu to mám zaplatit. Asi doufal, že tím pádem ho zvuJ. Když se ptám průvodce, kde se na trhu prodává káva, nemá nejmenší tušení. Hold kvalitní průvodce. Společně pokračujeme ještě k vulkanickému jezeru Boeng Lom, kde opět jako cizinec platím vstup (1$). Nicméně tento hodně česky vypadající rybník je nádherný a je tu i příjemné koupání, nebýt vřeštících teen Khmerů, kteří neumí plavat a jenom se cachtají v plovacích vestách. Celkovou idylu kazí, jako ostatně všude v Kambodži, hory odpadků, které se kupí všude na břehu. Přepokládám, že pokud by i místní museli platit vstup, hned by si tohoto pěkného místa vážili víc.
Párkrát jsem se okoupal, snědl celý meloun, dal jsem řeč s Francouzema a jede se domů. Nebyl to špatný den, ale…J. Následuje psaní, čtení, psaní a čtení…a večeře v hospodě, kde jsou všechna jídla za dva dolary.
Večer opět potkávám Thomasse z Rakouska, chvíli kecáme až se domlouváme na zítra na společný výlet do vesničky Voen Sai. Jsem docela zvědav, protože pojedeme poměrně neznámo kam a pick-up jede pouze jednou denně, takže nocovka bude patrně někde na laossko-vietnamsko-kambodžském pomezí.
[5000 + 1500 riel – snídaně, 4000 riel – oběd, 5 USD – guide, 10 USD – slon, 2 USD – večeře, 1 USD – vstup na jezero, 2000 riel – vstup vodopády, 2 x 2000 riel – voda, 3000 riel – meloun, 2000 riel – džus, 4 USD – ubytko] [sthumbs=478|481|482,160,3,y,center]
Bus jede v 7:15 ráno, budík tedy na půl sedmou. Probouzí mě déšť, něco na tom začátku období dešťů asi něco bude. Check-out a 41$ utíká z mé peněženky…brr.
Díky dešti nestíhám snídani, i když zbytečně, protože bus jako obvykle přijíždí pozdě. Mám hlad, mám žízeň a my místo toho abychom jeli s větrem o závod směrem PP, tak stavíme na každém rohu, kde nabíráme místní, aby o pár km dále vystoupili. Cesta přískoky ubíhá pomalu a moje snídaně stále nikde. Vytoužená polívka přichází až kolem desáté, klasicky zeleninová nudlovka a po čase zase za normální cenu. V poledne jsme konečně v hlavním městě. Jak se dalo čekat společnost Hua Lian nemá žádné autobusy dále na sever směr Kompong Cham, takže patrně jediná schůdná možnost je opět z centra s PP Sorya Company. Beru tedy první motorku co se namane s řidičem, který chápe, kam chci jet. Nabízím 2000 riel, chlapík sice něco mumlá, ale bere.
Rozhodně nechci zůstávat v hlavním městě přes další noc a mám štěstí, autobus mým směrem jede ani ne za hodinu (6$ grrrr), což je tak akorát čas si zajít někam na jídlo. Menu obsahuje klasické nudle s něčím a ledovou kávu, kterou si prostě v Kambodži nemůžu nechat ujít, úžasná záležitost!!! Vzhledem k tomu, že cena byla skoro dvojnásobná oproti předpokládané, trochu jsem podezíral společnost, že mi nasadila cizineckou cenu, ale spletl jsem se, i místní měli stejnou (drahou!) cenu.
Aspoň v něčem se LP nemýlil, všechny busy z PP na sever skutečně zastavují ve městě Skuon, kde se podává místní znamenitá delikatesa – smažení pavouci. I díky tomu se tomuto místu přezdívá Spiderville. Černé smažené potvory mají průměr tak kolem 5-7 cm, živé bych je ani moc potkat nechtěl, v tomto smaženém stavu jsou docela v pohodě a poměrně chutní. Chutná to podobně jako smažení brouci, jako takové chipsy. Není to zlé, ale ani žádná bomba, zvlášť když jeden pavouk stojí 1000 riel. Zvláštní, že ananas jde v mžiku usmlouvat na půlku ceny, ale s pavoukem nehnu.
O půl páté konečně v Kampong Cham, na první pohled poměrně nezajímavé město, no uvidím…Velký výběr guesthousů tu nemají, beru první který je po ruce ‘hard bone’ Bophea Guesthouse za 5$ (zase ten KNY!!) pokoj se sprchou. Že je místo sítě v okně natažené jakési zelené cosi s mnoha dírami, si bohužel všímám až po zaplacení a ubytování se. Už se těším na moskytí nájezd.
Stejně jako i jinde v Kambodži je znát, že se slaví Khmer New Year jenom tím, že je plno obchodů zavřených a sem tam je na ulici „party“, což obvykle obnáší tanec dokola, pudr na obličejích a sem tam dokonce i alkohol. Na večeři jsou tradiční specialitky jako plněná bageta, nudle s něčím a jako aperitiv ovocný koktejl.
[ 25 000 riel – bus z PP do Kampong Cham, 3000 riel – polívka+voda, 2000 riel – motorka v PP, 9000 riel – nudle v PP, 2000 riel – ledová káva v PP, 3000 riel – 2 x ananas + pavouk, 5$ – ubytko, 1$ – bageta, 3000 riel – nudle, 1500 riel – koktejl, 2000 riel – voda ] [sthumbs=453|455|458,160,3,y,center]
Sedím u moře v městečku Kep, je zataženo a poprchává…že bude zatím nejhorší počasí z celé cesty právě u moře, to byl rozhodně nečekal. 🙁 Idylka se rozplývá…
Poslední ráno v Phnom Penhu, vstávám klasicky kolem šesté, čas akorát tak na sbalení se, snídani dole v kavárně a cestu na autobusové nádraží společnosti Phnom Penh Sorya. Není to sice nijak extrémně daleko, ale stejně tak není ani extrémně drahá (půl dolaru) motorka, takže proč se plahočit s báglem v ranním dusnu? Ze všech autobusů, které teď ráno odjíždějí je ten do kepu největší herka. Záhy za PP poznávám proč, silnice ve stylu „Barma“ a jízda tomu odpovídající, pomalá, kolíbavá a kodrcavá. Ke konci cesty silnice mizí a nastpuje bahno a polňačka. Většina lidí vystupuje na náměstí, já se nechávám vyvézt až nahoru k SeaSide GH, kde mám rezervaci (opět ta paranoia ohledně KNY). Nějaký nával místních rozhodně dneska nehrozí, Kep vypadá dost prázdně a ospale. Není se čemu divit, docela fouká a je hodně zataženo. I když u GH není žádná pláž, ani molo ale jen betonový břeh, ovšem moře je moře, takže dávám hnedle první koupačku. Kousek od hotelu je tzv. Crab Market, což je spíše než trh, několik na sebe přilepených restaurací s rybíma specialitama. Polévka za 2-3 dolary je docela hodně…Hlavní korzo je sice o něco živější, ale ani zde to není s plážema lepší a ještě k tomu začalo pršet. Místo pláže tu mají jakési altánky s houpacíma sítěma, ale ono se stejně nikdo nekoupe, takže je to jedno. Já si jednu koupel dám a hnedle se spustí další průtrž mračen. Ach jo, je to zde nějaké divné Dneska už to zde nějak vydržím a zítra přesun na Koh Tonsay (Rabbit Island), kde by to mělo být úplně o něčem jiném. Na hotelu mě nabízejí lístek na loďku za 7 dolarů. Torchu zrada je ale v tom, že tento lístek na pouze na jeden den, pokud budu chtít zůstat na ostrově, budu si muset zaplatit další odvoz nazpět na pevninu sám. Hold kvalitní systém na vydělání a odrbání turistů, ale tak to bohužel chodí. [sthumbs=413|415|417,160,3,y,center]
Na večeři opět na krabí trh, de facto se stejně jinam jít nedá anebo dá, ale já o tom nevím. Ještě než přejdu těch 300m, tak se přežene další vodní smršť, opět kýble vody v bleskovém podání. Na krabím trhu je možná deset hospod a všechny mají prakticky stejné ceny, takže opět klasická asijská konkurence. Spíše jenom pocitově vybírám jednu z restaurací, kde si objednávám krevety v pepřové omáčce, velká porce za 5$. Asi nejlepší jídlo co jsem za ty dva měsíce v JV Asii měl možnost ochutnat. Jenom nechápu proč jsme si objednal vekou porci, krevety mě ke konci lezou snad i ušima. Mořský potvory na pepřové omáčce jsme si dával i jinde, ale nikde už to tak dobré nebylo.
[6,5 USD – večeře, 7 USD – loď, 2 USD – polívka na oběd, 2500 riel – koláčky, 2500 riel – voda]
Lístek na loď na ostrov mám už ze včerejška, drahé ale patrně jiné možnosti nebylo. Motorkář mě budí v 8:40, honem honem, loď už odjíždí, nabádá mě chlapík. Žádná loď ještě neodjíždí, v mini přístavišti čekáme ještě dobrou hodinu, než se slezou všichni účastníci této vypečené tour. Tlustá Američanka přišla o hodinu pozděj než ostatní a ani se neomluvila, což mě to nepřekvapilo. [sthumbs=419|420|421,160,3,y,center]
Powered by WordPress & Theme by Anders Norén