5.4.2009 – Angkor, den druhý
Kolo – momentálně můj nejlepší kamarád po Kambodži. Teda občas. Každopádně je to dle mého nejlevnější a nejlepší způsob jak prozkoumat Ankor. Oproti Barmě jsou kola v o něco lepší kondici, nejedná se již o klasické „ukrajiny“, ale spíše jakési skládačky, patrně Made in China. Vše uzpůsobené velikosti místních, takže já mám kolena u řidítek. Takže žádné velké závody, spíše pěkně pomalé popojíždění, jak se na takové dětské kolo sluší a patří.
Poučen ze včerejška, kdy po mě chtěli za malou vodu jeden dolar (inflace čtyřista procent), dneska nakupuju dopředu, voda, koláče, bagety a můžu vyrazit. Pečivo je v Kambo výborný, ale proč je sakra tak drahý?
Chrám Angkor Wat jsem prozkoumal včera, dneska tento chrám míjím a pokračuji dále smětem Angkor Thom a slavný chrám Bayon. Nejúžasnější z úžasných, no nevím, osobně mě to zde nepřišlo jinak extra. Co je speciální jsou davy lidí, stánky, sloni apod. Raděj ujíždím dále, a to tak rychle, že někde ztrácím zámek na kolo. Hledám, hledám ale nenacházím, hold budu muset kolo po zbytek dne pořádně hlídat. I když kdo by takovou herku kradl. Nemám zámek, všude plno lidí a špatně se fotí (je zataženo a opar). Bicycle tour pokračuje po ‚velkém okruhu‘, příjemné chrámy a nepříjemní lidé, ukazuje se jako velká výhoda mít kolo a možnost odjet prodavačům a dalším otrapům. V jednom kuse pištivé: „Heeeyyyyy Sííííííííííííír, coooooooolddddd waaaaater, pineaaaaaaaaaapppppllllleeee“. Tohle moje hlava nebere, v panice sedám na kolo a ujíždím pryč. Zdá se, že platí, čím dál od epicentra dění (Angkoru), tím míň lidí. A to je dobře. Ani potom nemusím tolik hlídat svoje kolo, sice pochybuju, že by jej někdo ukradl, ale na co mít zbytečný nepříjemnosti. Pět krát propocená košile, čtyřikrát sesmažen zaživa na přímém kambodžském Slunci, hladov, žízniv ale spokojen přijíždím navečer do cíle dnešního cyklo výletu, opět ke chrámům Angkor Thom. V plánu jsem měl ještě západ Slunce nad Angkorem, ovšem když jsem viděl ty davy lidí, tak jsme si to hnedle rozmyslel a pádil zpět na GH. Stejně bych nemohl nechat kolo bez dozoru a mačkat se někde s ostatníma, to mě nepřijde jako nějaký extra západ Slunce.
Ceny okolo Angkoru jsou povětšinou silně turistické, nadsazené co to jde, ale najdou se i výjimky. Viz krásná scénka z jedné vesnice již dále i od Velkého okruhu, kdy jsem si chtěl koupit 1,5l vodu. Přicházím ke stánku, beru si studenou z mrazicího boxu:“ Water, How much?“, následuje klasické peněžní gesto a můj úsměv. Prodavačka se také usmívá a přemýšlí o ceně. Úplně ji vidím do hlavy, kde to zuřivě šrotuje asi v tomhle pořadí: cizinec, voda, dolar, cena, odrbat, neodrbat, odrbat, kolik? dvojnásobek?stejná cena? to ne! dobře, zkusím 3000 riel, třeba se chytne. „Three thousand riel, sir“. Odpovídám: “Three thousand? Nooo, normal price is two thousand, you know it very well“. Slečna evidentně rozumí a je v rozpacích (co teď?): „OK, two thousand“. Klasická scéna, oni to zkusí a já se nedám.
Měsíc na cestě (nějak rychle to uteklo) si zaslouží malou oslavičku, místo večeře na trhu jdu dneska na restaurace, dávám curry v kokosáku s rýží a ovocný koktejl, vše za 4,5 dolaru. Kdybych jako obvykle nepropotil durch košili během jídla, chutnalo by mně to i víc.
[4,5 USD – večeře, 7000 riel – pečivo, 2000 riel – ananas, 2×200 riel – voda, 2000 – 2 x malá bageta, 3 USD – ubytko, 1 USD – kolo, 1 USD – pohledy ]
[sthumbs=373|376|369,160,3,y,center]