Výlet do Krakowa jsem plánoval posledních minimálně pět let,kdy každoročně realizace uvázla buď na tom, že jsem se nakonec rozhodl jet někam jinam nebo prostě nebyl čas, chuť nebo peníze. Byly to zbytečné obavy nebo výmluvy, protože Polsko je levná a příjemný země a hlavně je blízko, takže výlet nezabere víc než prodloužený víkend. Na druhou stranu Krakow a okolí je sice velmi blízko (z Ostravy cca 170 km), ale doprava je o to pomalejší a komplikovanější. Pokud odmyslím auto, tak se nabízí vlak nebo bus. My jsme zvolili noční vlak s nástupem v Ostravě kolem jedné hodiny ranní (už z Prahy jedou přímé vagóny, z toho jeden na sezení). I když je vzdálenost malá, tak jsme v Krakowě v sedm ráno. Polské železnice kvalitou neoplývají, respektive jsou docela dost za ČD a 2h čekání v Bohumíně cestovnímu času taky nepřidá. Cena za zpáteční lístek z Ostravy do Krakowa je cca 550 kč. Sezónní bus by dle Idosu měla provozovat společnost Regabus, bohužel cenu jsem nenašel a spoj zdá se jenom o prázdninách.
Den první – Wieliczka (http://www.kopalnia.pl)
Tak takhle jsem si příjezd do Krakowa nepředstavoval – zima, vlezlo, vítr a vypadá to na déšť. Za těchto podmínek nemá cenu zůstávat na povrchu zemském, kde je zima a nevlídno, mnohem lepší bude zalézt pod zem do solných dolů. Možnosti jsou dvě – buď známá a Unescem profláklá Wieliczka nebo méně známé doly a údajně nejstarší solné doly v Evropě v Bochnii. Jedeme vlakem do Bochnie. Za první dojem by Bochnia dostala čistou pětku, pusté nádraží i okolí (in the middle of nowhere in Poland) a zima jak v Rusku. Kudykam nevíme a anglicky tu nikdo nemluví. Asi bude lepší čeština:-). Centrum nakonec nacházíme a dokonce i cosi do by podle důlní věže mohlo vypadat jako solné doly, bohužel solné doly to nejsou, je to hotel (byly to solné doly!). Chvíli zevlíme, koukáme na první z série soch s Janem Pavlem II. a jedeme busem do Wieliczky. Zde sice leje jak z konve, ale solné doly není problém najít. Vstupné je skoro 3x dražší (anglická skupina cca 400 kč) jak v Bochnii a je tu milión turistů, tudíž nezbývá než poděkovat UNESCU za odvedenou „práci“. Je to pěkné a zajímavé (minimálně důmyslné důlní konstrukce a obrovské důlní prostory), ale na můj vkus trochu moc muzeálně nakašírované, ale asi to stojí za to vidět.
Fotit moc nešlo, samá tma a sem tam umělé světlo…
 Wieliczka fotogallery |
| Wieliczka |
Den druhý – Krakow (http://wikitravel.org/en/Krakow)
Dělá se pěkně, takže vyrážíme na zteč Krakowa. V plánu je centrum, Wawel a potom židovská čtvrť zvaná Kazimierz. Rynek Główny tedy hlavní krakowské náměstí je sice údajně největší středověké náměstí v Evropě, ale jinak mám pocit, že jsem na Staromáku – ty samé řemeslné stánky, ty podobné stánky s jídlem a ty samé davy turistů. Dáváme pivko s sirupem a s pocitem, že tady být nemusíme (ještě tu jsou nějaké masové závody, takže opravdu choas) vyrážíme po tourist route na Wawel. Další z mnoha soch Jana Pavla, mraky lidí a hlavní plac v rekonstrukci. Dovnitř do katedrály nejdeme, páč chtějí vstupné, tak se jenom touláme kolem. Dobře se tu fotí a je tu pěkný výhled na Wislu. Vůbec řeku lze Polákům jenom závidět, dá se posedět na břehu, projet se na kole nebo jít na pivko na loď nebo zahrádku. Klidným tempem kolem řeky se zastávkou na „dva polské kousky“ jdeme do židovské čtvrti Kazimierz. Všichni turisté a zájezdy jdou na Old Jewish Cemetary, který je docela malý a platí se tu vstup. My jdeme na New Jewish Cemetary, který je mnohem větší, atmosférický a není zde ani noha. Smůla jejich a naše štěstí. S jarmulkou na hlavě procházíme hřbitovem a užíváme si jedinečné atmosféry, kterou nabízejí židovské hřbitovy. Nic morbidního, tyhle místa to prostě mají v sobě. Co je na židovské čtvrti ještě pozoruhodné jsou umělecké kavárny a klubíky jako třeba Alchemia na Nowym place. Design, umění, genius loci. Jedinečný design nás naprosto dostal, tady by se hodně dobře kavárensky povalovalo.
 Krakow fotogallery |
| Krakow |
Den třetí – Osvětim (Auschwitz I. a II. – Birkenau) – http://cs.wikipedia.org/wiki/Auschwitz-Birkenau
Den třetí, den slunný, den osvětimský. Plno lidí říká, že by sem nejelo, že ty hrůzy vidět nemusí, že je to morbidní místo…souhlas, ale pořád je významný místo historického dění, které má prostě místo v 20. století, i když je sebevíc negativnější. Vstup jak do Auschwitz I. (Osvětim) tak i do Auschwitz II. (Birkenau) je zdarma, s tím dodatkem, že pro individuály je do Osmětimi vstup možný až po třetí hodně odpolední, zatímco Birkenau je bez omezení. Tohle omezení se v brzkém odpoledni ukázalo spíš jako výhoda, protože z hlediska posloupnosti je dle mého lepší nejdříve vidět Birkenau a potom teprve Osvětim. Rozsáhlost a „monomentálnost“ Birkenau je ohromující, stačí trochu přivřít oči a představit si ten ohromující stroj na smrt. Žasnu, že něco takového, tak promyšleně destrukčního bylo vůbec možné…musí tam být nějaké zlo, které je ukryto v nás…respektive v nacistickém Německu. Fotím, ztrácím se, dumám…a kvapím na bus…do Osvětimi. „Arbeit mach frei“ – další dávka koncentrovaného zla, nenávisti a teroru. Ostnatý drát, mučení, „zeď smrti“, cely smrti, vlasy osvětimských žen, brýle osvětimských mužů…bez komentáře. Je toho moc, jdeme pryč.
 Osvětim fotogallery |
| Osvětim |
Den čtvrtý – Krakow bike tour
Času už moc nezbývá, odpoledne máme na plánu odjezd, takže co teď? Půjčujeme kola – no kola, spíše levné čínské herky – z hostelu (hodina za 7 zlotých) a vyrážíme směrem Kościuszko Mound neboli „Kosčuškova homole“, což je umělý kopec kousek od centra, tak asi půlhodinku na kole. Na homoli je vstup, nicméně hodný pán nás pouští zadarmiko. Závěrečné „waaauuu“, focení a nazpět do hostelu a na vlak. Místenková anabáze v Katovicích, která jenom potvrzovala, že ČD na tom nejsou překvapivě tak zle, závěrečné pivko v EC Sobieski a jsme v ČR. Vydařený výlet!