Pryč z LP, dneska mířím už dá se říct nazpět do Thajska, do města Vang Vieng – proslulého batůžkářského party ghetta. Nejsem si úplně jist, zda je dobrá volba nebo ne, ale snad to bude lepší jak courání se po Vientinne. Není už moc času, schůdných a dostupných alternativ k cestování ubývá.
V Asii je na všechno plno času, ale na autobusák musím jet už s hodinovým předstihem, proč to netuším…
I slepý a hluchý by poznal, že náš autobus jede do Van Vieng. Bus je plný cizinců, resp tzv. turistů a batůžkářů především z anglicky mluvících zemí, kteří jsou povětšinou strašně „free“ a „cool“ ,ale hlavně trochu mimo moji realitu. Koho by např. napadlo cestovat po Asii s obřím polštářem?:) Tohle je legrace, horší je, že tito „turisté“ na ose Bangkok, Siem Reap, Luang Prabang převažují a úplně ruinují normální turistický průmysl a šroubují ceny do závratných výšin. Cool and trendy slečny z UK vždy zaplatí jakoukoliv částku za cokoliv, prostě o tom nepřemýšlejí a platí. A domorodci by byli hloupí, kdyby těchto hloupých lidiček nevyužili. Rohlík se sýrem za 1€? Proč ne…:D.
Dalších asi 1000 zatáček, tentokrá bez zvracení a jsem konečně ve Van Vieng. Sdílený tuk-tuk za 10 tisícků už nikoho nepřekvapí.
Beru jeden z velmi levných bungalovů na ostrově za řekou a jdu na průzkum. Ty proslulé bary s permanentné puštěnými Friends skutečně existují, musím se v duchu smát. Jinak ovšem centrum spíše připomíná vylidněné plážové středisko hlboko po sezóně než proslulé party place. Nikde nikdo a nic se neděje a ani žádné drogy mě nikdo nenabízí. Opravdu jsem čekal vibrující místo plné lidí a všech neřestí světa, ale tohle…? Docela nuda.
A opět potkávám starou známou Italku, během těch dvou měsíců je to snad již počtvrté. Asi osud :-). Tím pádem je hnedle veseleji. Jdeme se k řece koupat, ale proud je tak silný, že místo koupání se koná spíše jakési namáčení. Tak aspoň kecáme a kecáme a kecáme. Konečně mám taky možnost vidět místní drogovou scénu v praxi, a to v podobě neskutečně sjetého týpka, co svůj výlet na traktorové duši po řece proměnil v jeden extra bad trip. Je mu asi hodně zle, protože se třepe, brečí, naříká…hodně těžká vykalenost.
A pokračujeme na jídlo a do víru nočního života, který se, zde nějak nekoná. Curry je pálivé peklo, ale bojuji s tím statečně i s pomocí Lao beer. Jako zástupci starší generace volíme místo zběsilé diskárny houpací síť a pivko…příjemná pohoda až do brzkého rána….;-)
[10 000 kip – bageta, 10 000 kip – tuk tuk, 35 000 kip – jídlo + Lao beer, 12 000 x 2 kip – 2 x pivko, 2 x 2000 kip – voda]
Powered by WordPress & Theme by Anders Norén