Na náměstí se v sobotu konal místo tradičních trhů netradiční masopust. Masky, tance, jitrnice, jelita, tlačenka, langoše, medovina, dechovka…bylo tam vše:-). Takže pár spíše reportážních fotek z této akce.
¨
Štítek: Tišnov
Modrá obloha, sluníčko, teplota kolem -10°C a pes Jonáš spolu s v mrazu už tuhnoucím Nikonem a kompletně promrzlou mojí osobou. Tak probíhal výletík na rozhlednu Křivoš kousek od Tišnova směrem na Kaly.
Když v Tišnově je sotva poprašek, tak v Synalově je buď stejně a nebo – a to je více pravděpodobné – tak jak je na fotkách níže. Silnice končí, smíšené zboží má zavřeno a hospoda není, jsme v Synalově. Po naučné stezce Járy Cirmana k myslivně a odtud až k vysílači na Sýkoř (701 m.n.m.).
Květina tišnovská
Trend posledních měsíců, které jsou na cestování poměrně chudé, musí chtě-nechtě vynahrazovat potulky po okolí a s tím spojené fotografické příležitosti. Reálie Asie jsou dávno pryč a nezbývá hold než se spokojit s tím co nabízí okolí bydliště, tedy Tišnov a okolí. Sem tam jsem musel do práce nebo bylo opravdu hodně škaredě a já nerad fotím, když mi je zima, takže za poslední dobu vzniklo (pouze) následující:
Tišnovská, Tišnovská, Tišnovská – co je ještě na Tišnově zajímavýho? V zásadě nic. Je to spíše o vybírání detailů a hledání zajímavostí nebo jako v mém případě zkoušení a spoléhání se na náhodu. Cesta z Kukýrny kolem nemocnice na Klucaninu…bylo dost škaredě a zima, nicméně pár zajímavostí a průhledů či detailů se našlo…
Židovský hřbitov
Strhaře jsou tam kde končí silnice a Židovský hřbitov v Lomnici – předvelikonoční galérka. Výmluva na příliš těžký foťák díky které jsem nasedl pohodlně do auta a vydal se směrem Lomnice a dále s cílem neznámým, resp. bez cíle. Zkusil jsem vesničku Strhaře, kde končí silnice a kupodivu jezdí autobus a kde je příjemně mrtvo. Procházka, relax a pár fotek. Cestou zpět jsem to vzal obloukem přes Lomnici a navštívil po čase místní čarovně uklidňující židovský hřbitov, který ač v nepříliš dobrém stavu a poměrně zanedbám a neudržován (jako pálit oheň na hřbitově…wtf!?) nabízí nádherný relax pro znavenou duši, naprostý klid, pohodu a veget.
Koniklec
Malhostovická pecka – tak, byl to Hyňa, kdo mě vyprovokoval k ráznému činu. Vstávačka s ranním kuropěním, nakopnutí Fábie (aj, ta lenora) a bleskový výjezd bez dodržování jakýchkoliv pravidel na Malhostovickou pecku, kde jsem měl nejasný záměr fotit kýčovitý východ Slunce (poměrně naivní kolem osmé ranní:) a hlavně se proměnit v nadšeného botanika klesajícího s funěním na kolena a fotícího koniklece. Že byla většina flóry již dávno odvětlá nebo ještě naopak nerozvinutá díky rannímu chladu, to mi rozhodně nevadilo. Cvakal jsem, nakláněl se, plazil, mačkal a doufal, že z toho něco vyleze… a první reakce byla, že moje koniklece jsou prý depresivní :-).
Moc jsem toho za posledních pár měsíců, kromě příležitostných cest po ČR nebo v zahraničí, nenafotil. Nicméně to málo co jsem se dál rozhodl publikovat, a není již na Picasa galerii nebo rajče.net galerii jsem dal do Fotovšehochuť – vše a nic neříkající název a tomu odpovídající obsah, který si přece jenom zaslouží malinkaté promo.
- Výlet na Stanoviska – konec léta, poslední pořádný Slunce, třešně už jsou několik měsíců pryč, v podstatě je už docela zimno, ale to nevadí. Tato tradiční lokalita je vděčná a jsou odtud pěkný výhledy do všech stran.
- Zahrada – nával inspirace a urychleného a zcela nezbytného pocitu zvěčnit fragmenty zahrady za domem.
- Květnice – tak blízko a tak daleko. Bez psů a slečen mě to na Květnici moc nebaví, což je škoda a je nutný se více přinutit. Konec roku, sníh nikde, za to docela příjemný světlo. Jenom škoda instantní lesní hnědé a rychlého úbytku toho dobrého světla.
Příští rok musím víc fotit po okolí a vůbec všechno kolem a ne jenom na cestách po světě..:)