Nazpet v internetove Etiopii, konkretne v Hararu na vychode Etiopie, skok do Somalilandu…
Posledni zminka je tusim z Awasy, odkud jsme pokracovali celou dobu de facto na jih a porad dal a dal…hloubeji do chudsi, puststi, vyprahlejsi, horke ale i drazsi Afriky. Kazdy den v Africe prinese nejake prekvapeni, clovek se zde rozhodne nenudi, spise naopak nekdy je vjemu tolik, ze je obtizne vsechny vubec vstrebat a uzit si je. Z Awasy jsme tedy pokracovali cestou necestou (asfalt sem tam, jinak polni cesta) do Arba Minch, odkud jsme si udelali dvoudenni odbocku do hor, konkretne Chencha a Dorze, kde jsme si krome uzasnych vyhledu a sveziho vzduchu (2700 mnm) uzili i atmosferu mistniho trhu, coz je jedinecne barevna zalezitost a treba i poparili s mistnakama lokalni vino vyrobene z medu.
Dolu do rozpalene niziny(1600 mnm) a dolu za puvodnimi kmeny. Doprava slozita, draha a cim dal slozitejsi. Prestavka v Konso, asi zatim nejdepresivnejsim miste, kde chudoba bije do oci az k detem s nafouknutymi brisky a kde na nas asi nejvice salala jakasi depresivni beznadej. Z Konso jsme jeli dale do oblasti zvane Omo valey, ktere je obyvane ruznymi domorodymi kmeny. Primitivni kmeny, ktere si zivi zemedelstvim a ziji jak pred nekolika sty lety (doslova), i kdyz i moderni turismus zde prinasi dan v podobe neustalych zadosti o penize za fotky, porvavani „farandziiiiiiii“ (oznaceni pro cizince) a vseobecneho otravovani. Nutne se nad to povznest a uzit si to. Key Afar prinesl opet zazitkovy trh, ale i mnoho-hodinove cekani a podrazy ze strany mistnich. A porad na Jih, Dimeka, kde jsme se moc nezdrzeli a jeli dale do Turmi, misto ktere je uz skoro na konci sveta a to i na Etiopske pomery. Bez mobilu a pri teplotach kolem 40 stupnu jsme oslavili Vanoce a dalsi si dali kafe v domorode chysi. Multi-kulti roku!
A jak nazpet? Otazka, ktera nas palila temer cely den behem cekani na nejaky truck, pac verejna doprava zde neexistuje. V momente, kdy dve hodiny neprojede ani auto je treba poradna trpelivost a neco proti trudnomyslnosti:)). Dockali jsme se vecer, jelo Isuzu s oslikama na korbe. Ja na korbe a Lucka v kabine. Nejsilenejsi jizda ever, kterou jsem rad, ze jsem ve zdravi prezil. Vylicit se to neda. Druhou pulku cesty se vzpamatovavam uz v kabine vozu, ale i tak…brrrr.
Jih stal za to, i pres obtize, je to jedina zkusenost a zazitek na cely zivot. Ted uz po nekolika dnech prejezdu a unavneho cestovani mirime do Somalilandu, kde oslavime Novy rok a potom, pokud cas dovoli, pojeme na skok na sever, kde bysme radi oslavili etiopske Vanoce s mnichy v Lalibele. Ufff, plno zazitku za mnou, plno prede mnou…