Noční boj s větrákem a vedrem. Buď je ticho a vedro nebo je hluk z větráku a příjemně. Kdo vyhrál? Nevím, asi remíza. K ránu spustí ještě ptáci a konečně svítá. Tma, naprostá tma a najednou je během chvilky světlo. Je sedm hodin a venku docela příjemně, i když je zataženo a vypadá to, že bude pršet. Není vlastně divu, protože jsme v Senegalu v takzvaném období dešťů, takže by nás nějaký déšť neměl překvapit. Ale stejně s pesimismem sobě vlastním vymýšlíme, co budeme dělat, když bude pršet.  Zbytečné mudrování, je teplo a déšť za chvilku přestal a my se vydali na snídani. Snídaně je podobná té včerejší, bageta, marmeláda, máslo a kafe (Nescafe) nebo čaj.

Po snídani oznamujeme Mussovi (takový pomocník pro všechno, který spravuje ubytko), že bychom si půjčili kola. „Počkejte 10 minut a kola tu jsou“, odpovídá Mussa. Víme svoje, takže za půl hodinky se jdu dotázat, jak to vypadá a za chvíli konečně dorazí rasta s dvěma čínsko-africkýma kolama. Následuje velmi oblíbená část procesu půjčování, a to je zkoušení kola a následné opravy. Sedlo nízko a nejde dát výš, brzda padá pryč, nelze přehazovat nebo šlapat. Prostě cokoliv, na co se dá vzpomenout, se dozajista u takových kol vyskytuje. Jsou to hrozný plečky, ale furt lepší, jak kola v Ugandě. Kvalita kol se samozřejmě vůbec neodráží v ceně, která je 3500 CFA za půl dne, takže to jsou skoro tři stovky korun českých za celý den. A to není ani cena toho kola. Kola jsou nám oběma dost malý, jdeme proto s rastou do jeho kšeftu, kde má další kola, ale ani jedním z nich si moc nepomůžeme.

Kolem desáté je nejvyšší čas vyrazit na výlet, ale ještě předtím potřebujeme nakoupit vodu a sušenky na cestu. Celý nákup nás stojí 1600 franků, majitel ale nemá na vrácení na pětitisícovku. Tak co teď? „Dáte mně peníze až odpoledne“, říká prodavač. Pohoda.  Vyrážíme k silnici, ale daleko na první pokus nedojedeme. Ivošovi nějak drhne kolo a prakticky nemůže jet. Takže otočka nazpět k rastovi, kde si Ivoš bere jiné kolo s legračními šlapátky ve tvaru paciček. Kolo dělá zvláštní pazvuky, ale jede. Senegal je rovina, sem tam menší kaluž nebo větší kaluž, což je už takový rybník neurčité hloubky. Hrdinové na našich strojích nejsme, tak je pěkně objíždíme. Občas míjíme auto, ale jinak si jedeme mezi vesničkami a políčky pěkně na pohodu. Vedro ještě není, ale bude, to je jasný. Oproti Ugandě, kde jsme v každé vesnici vzbudili rozruch, tady nikoho nezajímáme a projíždíme bez povšimnutí.

Missarah je jako všechny vesnice, kde končí silnice, divný místo. Od začátku je tu taková zvláštní atmosféra. Jdeme se kouknout k řece na molo, které je překvapivě větší a živější než v Toubacoutě. Měli jsme představu, že se tady vykoupeme, ale u mola je akorát bahno a taky plno lidí. Nalepil se na nás místní samozvaný průvodce a pořád do nás něco hustí. Jdeme se kouknout k jediné místo zajímavosti, kterou je obří strom „Fromager“. Strom je opravdu gigantický, tak si ho chci aspoň vyfotit, to se ale nelíbí našemu průvodci, který mně v tom všemožně brání a chce za to peníze. Odmítám mu cokoliv dát, tak se chvíli hádáme a s fuck off na jazyku odcházíme. Začíná být hodně vedro a máme hlad.  Bude to chtít jídlo a stín.  Nikde se nic nevaří, chodíme sem a tam, až se nám konečně podařilo najít paní, která dělá klasické plněné bagety.  K tomu si dáváme colu a čaj. Dohromady naprostá spokojenost.  Vesnice se pomalu vylidňuje a také naše paní s bagetama to dneska už balí. Děti jí pomáhají všechno poklidit a jde se na siestu. Pro nás to znamená, že je čas vyrazit nazpět. Ale předtím ještě odpočinek. Jdeme opodál do stínu a po vzoru místních uleháme a nic neděláme. Dost možná by nám nicnedělání vydrželo až do večera, ale budeme se muset (nyní již opravdu) odebrat nazpět, protože kolem páté máme odjezd na výlet po řece Saloum.  Nebyla to zrovna zábavná cesta zpět. Vedro k zalknutí, koupačka ve vlastním potu a neodbytný pocit, že jsem se zase slušně spálil. Využíváme každého stínu k odpočinku a načerpání sil. V jedné z vesnic zastavujeme, kupujeme vodu v sáčku (malý sáček za 100 franků) a rozdáváme dětem drobnosti. Nazpět v kempu máme hodinu na nabrání energie, než vyrazíme na výlet.  Vzhledem ke klasické jazykové bariéře nevím, kam jedeme a co budeme dělat, i když samozřejmě víme, kolik za to zaplatíme. Vyzvedl si nás přímo pan šéf ve svém Roveru. Kromě ubytování má ve vsi ještě obchod, asi si nežije na místní poměry špatně.  Nejdříve se jedeme podívat na mangrovy, potom pokračujeme na ostrov mušlí (opravdu je celý z mušlí), kde vylezeme na břeh a jdeme se podívat na vyhlídku.  Jsou tu s námi ještě další dvě lodě, a to je low season. Při podvečeru dáváme koupačku a už skoro za tmy se jedeme podívat ještě na nocoviště ptáků. Ptákolog Ivoš je ve svém živlu.  Nazpět ve vsi jsme již za tmy, děkujeme za výlet a jdeme opět do Chez Boum na jídlo. Dneska je tu krapet živěji díky hlučné skupiny Američanů. Docela dlouho čekáme, tak dáváme pivka a rekapitulujeme dnešní vydařený den. Ryba bylo výborná, pivko taky. Jdeme spát. Zítra zase sbalit batohy a jedeme dál.