Nevím, kdy jsem naposledy viděl tolik sněhu pohromadě, české hory dokážou občas překvapit:) To, že na „moravském ledovci“ je stabilně souvislá sněhová pokrývka není pochyb, ale přes 170 cm a z toho tak půl metru čerstvého prašanu mně vzalo dech…

Praděd

 

Doprava: skibusy z mnoha míst severomoravského kraje, např. z Ostravy přes Opavu až na Ovčárnu. Kdyby nebylo zajížďky do Karlova, kde jsme málem zapadli, tak vyjde cesta na hodinku a za cenu 74 Kč (z Opavy) + 10 kč (za lyže – což v skibusu docela postrádá logiku).

Lyže, a tím myslím, lyže sjezdové: I když na webu www.holidayinfo.cz je, že jsou v provozu všechny vleky, situace na místě byla trochu jiná. Vlek „B“, který je mimo veškerou logiku (ovšem tak typickou pro česká střediska) mimo oficiální skipas, byl mimo provoz, stejně jako vedlejší malý vlek. Rozhodně to nevypadalo na to, že tohle byl vyjímečný stav. Skipas na většinu velků, které jsou v provozu stojí 400 Kč za den, což je stejná cena jako je poplatek za půjčení lyžařského kompletu v místní půjčovně (o více jak sto procent dražší oproti středisku Zuberec-Spálená). Že horský vzduch je s přirážkou potrzuje např. i bufet Sabinka s cenou 35 Kč za velkou neperlivou vodu.

Lyže určené pro chození, tedy běžky: Půjčení není opět z nejlevnějších, 300 Kč na den za komplet. Vzhledem k poměru cen za dobré lyže a běžky bych čekal tak 200 Kč, ale co už, ten horský vzduch je drahý. A kam se dá za pár hodin zajet, když jste klasická kancelářská krysa?:) Upravená byla pouze jedna trasa: Ovčárna – Švýcárna o délce 9 km (tam i zpět), kterou si lze zpestřit dobytím nejvyšší moravské hory – Praděd 1492 m.n.m. Kromě vyhlídky, která nemá v mlze moc význam je povinností místní osvěžovna a panáček „Praděda“ (chutná mnohem lépe, jak vypadá). Radegast sice nic moc, ale zelňačka byla luxusní. Za půlhodinku na Švýcárnu , na svařák a nějak dofunět nazpět.