Na dnešní etapu z Rybníku do Kašperských Hor jsem se těšil, i když mi bylo jasný, že to bude hodně bolet. V plánu je 120 km s převýšením více než 2400 metrů.

Výborná snídaně, protáhnout se a můžu vyrazit. Raníčko je dneska kouzelné. Klídek, sluníčko, z pastvin se zvedá mlha. Cítím, že dneska to půjde. První asfaltový kopeček je taková rozcvička na stojku, která přijde hnedka za Lískovou. Přímé táhlé stoupání bez jediné zatáčky. Záběr na morálku zvláště, když mě podsedlovka pořád táhne kamsi dozadu.  Není ještě ani 11 hodin, když míjím hospodu v České Kubici s tím, že hlad ještě nemám a určitě nějakou jinou hospodu za chvilku najdu.  Co třeba ve Všerubech? Jeden penzion zavřený a další už jaksi není. Situaci zachraňuje vietnamská sámoška, kde beru dva nahnilý banány a divnou sladkou buchtu. Kempuji před obchodem a využívám pohostinnosti pro doplnění vody. Teď už to bude jenom nahoru, zásoby budou potřeba, protože další pauza bude až u Černého jezera.

Výšlap velmi kvalitní, dres je slušně prosolenej, ale stálo to za to. Mezičas je velmi v pohodě, není třeba spěchat, nohy z treter, kochačka a cola.  Dostatečně vyrelaxovaný vyrážím dál vstříc Špičáckému sedlu a Pancíři. Zde se patrně odpojuji od Stezky Českem a místo na Kvildu pojedu směrem Kašperské Hory. Čeká mě levné ubytko a snad i nějaký pěkný sjezd, který ale bude vykoupený zítřejším úvodním stoupáním zpět na Kvildu.  Bylo to trochu více mtb než dosavadní cesta, s gravelem by kamenité sjezdy byly dost náročné.  Vyhledání přes mapy.cz bez kontroly na Stravě nebo Garminu není asi úplně ideální.

Poslední kopec do Kašperských Hor přede mnou. Hlava už má dost, nohy taky. Závěr na morál prostě musí být.  V cíli zmrzka, burger a dvě pivka.