28.3.2009 – Bagan

Jízdou se to, co náš bus provádí, snad ani nazvat nedá, spíše bych řekl, že to je „posun vpřed“ směrem k cíli. Večer jsme doufali, že ráno bychom mohli být v Nyaung U, ale kdeže, teprve vstupujeme do závěrečně off- road fáze, kdy silnice mizí a nahrazuje ji udusaná písečná cesta. I krajina se dost změnila, vše je hodně suché a vyprahlé, působí to hodně subtropicky a tak africky. Zastávka na záchod a jídlo, hurááá. V chatrči u cesty je dneska v nabídce rýže a fazolové placky, za dolar ale dobré. Ptám se nesměle jak dlouho se ještě pojede, odpověď zní:“ asi tři hodiny, je to ještě 40 mil“. Rychlostní průměr zůstane zachován i po zbytek cesty. Po 12,5h přijíždíme do 200 km vzdáleného Nyaung U. Vzhledem k našemu stavu to s námi nadháněči z New Heaven Guesthouse nemají moc složité. Moc neodmlouváme, souhlasíme s cenou 4$ a hnedle nasedáme na cyklorikšu, sprcha volá. Byla to moje první zkušenost s cyklorikša a doufám, že na delší dobu naposledy. Bylo mně prostě toho chlapíčka líto, za pár mizených šupů se takhle dřít s těžkým Evropanem. I mírný kopeček je pro něj záběr jak blázen, tak raděj na konci sesedám a tlačíme rikšu spolem.
Opět jako už po několikáté jsme bráni (patrně díky Laďovým šedinám) jako rodinka na výletě. Rodiče si jdou lehnout, synátor je v lepší kondici, spát se mu nechce, tak zase píše deník. Když tak sedím na terásce, nedivím se, že tady lidi zůstávají dýl, je tu příjemně a krásně.
Jak je dobrým zvykem, v době největšího vedra vyrážíme na výlet do samotného Baganu. Přes třpytivou zlatou pagodu ještě v městě, malé kostelík, velké chrámy až do vesnice Old Bagan. Celé odpoledne krásně svítí slunce, modrá obloha, ovšem k večeru přichází tradiční opar a ze západu slunce není nic. A já jsem měl stejně takovej hlad, že jsem místo šplhání na další pagodu nebo chrám, šel raději na jídlo. Docela sranda jak jsem zde někdy populární, když jsem servírce z vegetariánský restaurace prozradil, že jsem single, málem ji to porazilo a nemohla to hned rozdejchat….:-).
Zákazníci nikde, ale stejně po nás nudící se drožkám chtějí 3000 kyat za svezení zpět do Nyaung U, prostě klasičtí asijští „podnikatelé“. Jdeme raději na stop, zastavuje hned první dodávka plná asi dělníků odněkud z pole a za pár minut jsme doma. Teda doma ještě úplně ne, odchytl nás místní učitel angličtiny a pozval nás k sobě domů, respektive do třídy. A začalo divadlo, usadil nás do lavic, začal ukazovat učebky, kreslit na tabuli, vypočítávat co učí, kolik je 3×5 a tak vůbec. Mezitím manželka donesla jídlo, pomalovala Lence obličej tanakou (místní make-up vyrobený z prášku získaného ze dřeva a rozmíchané s vodou, proti opálení a jako make-up. Divadlo skončilo, pán nás požádal o peníze pro školu a bylo. My se vymluvily, že nemáme drobné a že raděj pro školu koupíme nějaký sešity atd. Chlapíkovi se to úplně nezamlouvalo, ale měl smůlu, cash jsme mu rozhodně dát nechtěli, bůhví kde by peníze nakonec skončily.
O co je pomalejší outdoor Internet, o to více mě poštípalo moskytů a jelikož moskytů mě poštípalo hodně moc jsem toho na netu neudělal a šel raděj spát.
[sthumbs=209|212|208,160,3,y,center]

[1200 kyat – večeře, 400 kyat – další večeře, 600 kyat – net, 1000 kyat -snídaně, 900 kyat – voda]


29.3.2009 – Bagan Bicycle Tour

Ještě večer jsme si na hotelu půjčili kola (nebo to aspoň kola připomínalo) a hned z rána jsme vyrazili stylově na východ slunce. Vstávačka v 5:15, odjezd v 5:35, východ slunce po šesté hodině barmského času. Sami jsme na Gyein Gon Paya rozhodně nebyli, ale mohlo to být mnohem horší. Vůbec celý bagan je co se týká počtu restaurací a hotelů připraven na turistický boom, který se ale nějak nekoná. Naštěstí. Je tu o něco více cizinců než v ostatních částech Barmy, ale ne o moc. Prostě klid a pohoda, žádné turistické autobusy se zatím naštěstí nekonají.
Hmmm, slunce vychází…docela obstojně rudý kotouč nasvítil několik nejbližších kostelů, ovšem žádné velké „waw“ se nekoná. Pěkné ale zase ten příšerný opar.
Máme kvalitní barmská kola – Laďovi  upadla přední brzda a píchl, Lence pro změnu upadlo sedátko. Zpátky v GH sháníme lepší stroje, ale je to těžký, protože to nejlepší mezi tím šrotem co tu mají, jsme už vybrali. Breakfast time a může se vyrazit na cyklo výlet. Jedeme hodně slowly a v pohodě a tak to má být, nemá cenu se někam hnát. Pagoda, pagoda, samá pagoda a sem tam nějaký kostelík a zase pagoda. Odpoledne už je toho moc, všichni postupně dostávám syndrom „zdp“ („zase další pagoda“). Ohh my Buddha, musíme zvolnit a jít někam na jídlo. V New Bagan (kdysi dávno se vláda rozhodla, že všechny vesničany v rámci rozvoje turistického ruchu přestěhuje z původní vesnice Bagan to nové vesnice kousek dál, které bylo dáno jméno New Bagan) je vše předražené, ale nedá se nic dělat, sníst se něco musí. Turisto, máš peněz plný batoh, tak plať! Nechceš polívku za 1200 kyat, máš smůlu.
Zpátky do Nyaung U jedem druhou cestou, již prakticky bez zastávek, s výjimkou nádherné Hsu Taung Pyi, která září tak zdaleka, že ji nelze minout. Je pozdě odpoledne, prodejci suvenýrů už neotravují, krásné odpolední foto světlo, krása.
Navzájem se ztrácíme, Lenka jede pryč v domnění, že jsme ji ujeli, my čekáme a čekáme, až jedem s Laďou nazpět sólo. Trocha bloudění, něco emocí a jsme doma. Byl to dobrý výlet.
Na večeři opět na salát z čajových listů, k tomu tradiční čajík a pohoda jednoho z posledních barmských večerů.

[200 – třtina, 1200 – polívka, 600 – večeře a plno vody po celý den, 5$ – ubytko, 15 000 kyat – bus do Rangúnu]

30.3.2009 – z Baganu do Rangúnu

Dneska mám narozeniny, načínám 29. rok mého brouzdání na tomhle světě. To číslo mě trochu děsí mnohem víc než samotný obsah, který si upřímně řečeno moc nevybavuju. Barma patrně není úplně místo na slavení narozenin, ale mě je to jedno, páč to stejně neslavím. Před třemi lety jsem šestadvacetiny slavil v Turecku při úplném zatmění slunce, letos jsem v Barmě, kde asi budu slavit za rok…?:-).
Jaký je dneska plán? Takový nijaký, odpoledne odjíždím směr Rangún, takže se bude spíše odpočívat, balit a taky se loučit s L+L, protože ti tu ještě dne zůstávají. Mně letí letadlo nazpět do Bangkoku už zítra, takže není zbytí. Aspoň mám čas konečně napsat a odeslat pohledy. Ty vypadají sice jako kdybych je vytiskl doma, ale lepší nejsou a je to takhle aspoň autentičtější. Pošta je jako vystřižená z koloniálních časů s cenami, které se patrně stejně jako interiér od dob Britů nezměnily. Je to skoro, že pohledy unikly všeobecnému zdražování pro cizince, protože známka na pohled do Evropy stojí v přepočtu asi 1 Kč. (!!)
Cestou na trh se nám naskytl úžasný pohled, objevili jsme totiž nás autobus, resp. naše vozítko, protože autobus je asi silné slovo, s kterým jsme jeli z Mandalay. Nyní již bez nákladu a nám se otevírá krásný pohled na to, jak bus vypadá bez několika tun materiálu. Je pěkně vidět konstrukce, která podepírá střechu a na které jsou umístěny sedačky. Vzadu není vůbec nic, tento prostor prostě slouží pro náklad. Vůbec netuším jak to probíhá, když není co převážet, kde potom lidi sedí, protože sedačky jsou hodně vysoko.
Trh v Nyaung U je opět jeden z těch zážitkovějších a barevnějších, hodně se prodává cibule a rajčata, zato kromě banánů žádné pořádné ovoce. Mají tu plno triček, ale všechno dost nekvalitní šunty, tak raděj kupuju trepky za 2,5 dolaru. Rád bych nakupoval víc, třeba nakládané čajové listy jako Lenka, ale mám před sebou ještě hodně cestování.
Poslední cukrová třtina, zpátky na hotel sbalit věci, zaplatit a na autobusák. Ne pěšky, jak je povětšinou zvykem, ale měl by přijet odvoz. Není to sice daleko ale proč ne. Opět je to čínský bus, naštěstí tentokrát se jedná o de luxe verzi, kde je místa habaděj. L+L jdou akorát kolem, tak si můžeme ještě mávnout, než se každý vydá svou cestou. I když asi ani jeden z nás nevěděl přesně co má čekat, nakonec to myslím dopadlo docela dobře a nějak zvlášť jsem si na nervy nelezli.
Písčitou oraní jako při cestě sem sice nejedeme, zde je i nějaký asfalt, ale cestovní průměr se moc nemění. V šest stavíme v pustině na jídlo, já platím 100 kyat za nudle se zeleninou, místní borec vedle mě 200 kyat za menu. Prostě klasika, už se ani nerozčiluju, nemá to cenu. Zbytek cesty nuda, z asfaltové polňačky jsme přejeli na highway No.1 a frčíme s cyklonem o závod. Jediným rozptýlením je průjezd novopečeným hlavním městem Naypaigat, které vypadá jako kdyby jej projektovali soudruzi z KLDR.  Dálnice – nová, tří-proudová, komplet nasvětlená (co na to, že zbytek země je ve tmě) a bez aut, viděl jsem jedno kolo a to je vše. Kolem dálnice hotely, luxusní residence, casina – vše hádám komplet bez lidí, vyjma samozřejmě armády, protože kde jinde utratit opiové dolárky, že? Prostě město duchů.
Chce se mně strašně na záchod, nespím a vyhlížím přestávku. Když to konečně vypadá, že bychom mohli zastavit, jsme v Yangoonu, je 3:30 am. Krásný čas příjezdu,  noční idylka. Taxikáři už na mě čekají…
[sthumbs=225|222|219,160,3,y,center]
[1000 kyat – večeře, 200 kyat – třtina, 2500 kyat – trepky, 500 kyat – oběd, 150 kyat – banány, 2×300 kyat – voda, 10$ – 2 x ubytko, 800 kyat – laundry ]

31.3.2009 – poslední den v Barmě

Ráno na rangúnském autobusáku, patrně nic lepšího mě potkat nemohlo. Setřásám taxikáře a jdu na čaj s mlíkem.Koblihy tu maj docela hnusný. Čtvrtá hodina ranní, všude kromě autobusáku je mrtvo, prázdno a pusto.  Nechat se teď odvézt za 5$ do centra se mě v tuhle dobu nezdá úplně optimální. Bus bude lepší volba, bus No.43 řeší všechny trable. S výrazem protřelého travellera nasedám a těším na svůj poslední barmský den.
V půl šesté se snažím dostat do Okinawa GH, stejný hotel jako na začátku, žádná pecka, ale je to blízko a znám to tady. Je plno, ale prý někdo odjede na letiště a potom se ubytuju, super a jdu zalehnout na kanápko.
Jak se mě první den Rangún docela líbil, dnešek byl přesně opačný. Vedro, dusno, prach, divní lidi, divný ceny, prostě všechno divný. Pár pěkných koloniálních budov tu je, ale do přístavu mě nechtěli pustit a jinak opravdu nic zajímavého. Šel jsem kolem soudu a potkal plno lidí v  poutech, zvláštní…
Kecám s lidma na GH (jedna obrovská výhoda dormitoř je, že každý si chce vykládat), píšu deník, odpočívám, jdu na Internet. Paní po mě 400 kyat za vodu, když předtím lokál platil 250 kyat. Už se nerozčiluju. V net café mně vypaluji fotky zadarmo, milí to lidé.
Ceny v Barmě jsou vtipně flexibilní, schválně jsem zašel do hospody, kde jsem byl i první den. Jako neználek jsem se optal na ceny a vida, oproti prvnímu dni buď zapůsobila inflace, nebo prostě co pingl, to jiná cena.
Na dormu kecám s Kanaďanem s knírkem, přichází ještě mistr světa amoleta z Itálie, který všechno viděl, všude byl, ale jinak v pohodě starý hipík. Jdeme na jídlo, místní specialita tzv. barmský kotlíkový guláš a lasí na konec, luxusní tečka.
Na zítra máme domluvený společný taxík na šestou ranní, jen co lehám, tak usínám…

[simage=231,400,y,center]

[200 kyat – MHD do centra, 5$ – ubytko, 500 kyat – snídaně, 900 kyat – oběd, 1000 kyat – večeře, 500 kyat – lasí, 250 kyat – čaj, 900 kyat – net]

1.4.2009 – z Barmy do Thajska a možná až do Kambodži

Budík zvoní v 5:45 ráno, Rangún zdá se být už docela probuzen, já o dost míň. Tak akorát si stíhám koupit něco k snídani, když přicházejí další dva výtečníci z druhého GH, společně bereme taxi za 5 dolarů a za půl hodiny jsme na letišti.
Check-in je v pohodě, času plno, tak sedáme na kafe a utrácíme poslední kyatu za kafe. Letištní espreso stojí dva dolary (draho, ale pořád, když to porovnám…), chybí mě asi 300 kyat, které mě Lorenzo z Itálie půjčuje, takže dík. Preso je fine, čas příjemně plyne, je čas se rozloučit s Barmou. Velmi rozporuplná země, plná paradoxů, sám teď nevím, jak budu na Barmu vzpomínat…asi v dobrém. Na rozdíl od většiny travellerů jsem ještě v Indii nebyl, takže nemám tolik s čím srovnávat a tudíž mám plno vjemů a zážitků poprvé. Zpětně po návratu domů musím hodnotit Barmu jednoznačně positivně, je to zvláště odlišný zpět se svojí vlastní poetikou a přístupem. Dobře, hodně věcí mě v průběhu štvalo, zvláště přístup některých lidí a vlády založený na dolarech, ovšem jinak je Barma tak krásně odlišný svět. Zaostalý, krásný, příjemný, usměvavý, zaprášený, totalitní, barevný…
Trochu jsem se obával o svůj nožík, který jsem zapomněl v příručním batůžku, ale zde to nikoho netrápilo. Jinak let zpět do BKK probíhal bez problémů, na letišti bez front, další razítko, vyzvednutí báglu a jsem v Thajsku. Dle kusých informací z Internetu by měl 2x denně jet z letiště přímý bus na kambodžské hranice do Aranya Prathet, bohužel oba jsou pryč (7:15 a 9:45). Slečna z letištních informací mně toho moc o nějaké další alternativě neřekla, poslala mě hlavní autobusák, ale tam se mě moc nechce, páč se chci rozhodně vyhnout městu a ušetřit tak mnoho hodin.  Další možnost by měl být letištní bus terminál, kam jede shuttle bus zadarmiko. Bohužel, zde je to stejná písnička, autobusy jsou pryč, naštěstí je tu ještě jedna možnost, a to je do Sakeo, které by mělo být blízko hranici a odtud už nějakým lokálním busem do Aranya Prathet. Bez jakékoliv mapy jsem netušil, kam mě chlapík z informací posílá, ale nezbývá než mu věřit.
Dávám v bufetu jídlo, plivám oheň, ale aspoň je to dobrý, ne jako některé šlichty v Barmě.
Odjezd je v jednu (143 THB), takže moje optimistická varianta, že bych se ještě dneska dostal do Kambodži definitivně padá. Než dělat nějaké zběsilé příhraniční akce, raděj si v klidu najdu v Thajsku ubytko a do Kambodži pojedu zítra brzo ráno.
V Sakeo mně hned navazuje další bus do Aranya Prathet, takže jsem na místě někdy kolem čtvrté odpolední. Na hranice kašlu, jdu hledat hotel. Anglicky tu nikdo moc nevládne, takže je veselo. Tužka, papír a posuňky – na základě této komunikace chápu, že mě chlapík posílá někam k marketu, kde by měl být hotel za 200 THB. No dobrá, ale jak se tam dostat? Od paní v oranžové vestě (vedoucí motorek) dostávám přidělenou motorku za 40 bahtů a jede se. Nejedná se patrně vyloženě o hotel, spíše o motel, páč pokoje jsou v jakýchsi garážích, nicméně za 250 bahtů je to docela změna oproti Barmě – velký pokoj, koupelna, TV, větrák a k dispozici venkovní bazén.
Ufff, koupačka v bazénu je jako balzám na tělo a duši, bezvadný.  Ještě něco dobrého k jídlu a jsem s dneškem vrcholně spokojen. Moje komplete menu ze stánkl okolo marketu obsahuje: nudle Padthai za 30 THB, polívka 25 THB a ananas za 10 THB. Má pocit, že jsem se strašně přejedl. V TV dávají tenis, koukám co se děje za protesty v BKK, usínám…
Kulturní šok – nevěřil bych tomu, ale pár minut tomu tak doopravdy bylo, taková je změna z chudé Barmy do bohatého a nového Bangkoku. Vše je tak strašně jiné, že se tomu ani nechce věřit, ten skok bude tak 50 let, možná někdy i víc. Tak blízko a tak daleko, jsou tyhle dvě země.

[148 + 43 THB – bus do Aranya Prathet, 30 THB – oběd, 10 THB – voda, 30 THB – zelený čaj a voda, 40 THB – mototaxi, 250 THB – pokoj, 30+25+10 THB – večeře, 70 THB – voda, jogurt, žvýkačky 7eleven ]