Rubrika: Foto Page 4 of 10

Pražské fragmenty, Břevnovský klášter a nakonec Porta Coeli

První víkend v novém apartmentu a výlet k Břevnovskému klášteru. Jednou jsem jel kolem v noci a docela mě zaujalo nasvícení, je poměrně efektní a dost možná předčí samotný klášter během dne. Nicméně počasí vyšlo nádherně a v okolích zahradách byl naprostý klídek a pohoda, nádhera. U samotného kláštera naopak frmol a jedno kýčovité svatební foto vedle druhého:(

 

Sem tam se zadaří a vypadnu z práce a mám-li foťák, tak i něco vyfotím. Většinou nemám a nebo mám a je pro změnu škaredě. Následující fotky pocházejí z jedné vycházky z již pražskou nebožkou P.N. a jedné mé sólo akce v centru. Časem možná ještě něco přibude, co bude tématicky nevyhraněné a přitom důstojné tomuhle výběru 🙂

 

To byly časy….Praha ještě daleko, jaro v rozpuku a času plno…a auto ve všední den dopoledne k dispozici. Vlastně ani nebylo třeba, Porta Coeli je za rohem, někdo by řekl, že dokonce přímo v Tišnově, respektive v Překlášteří. Vesnička Skryje je o něco dál, ale o to malebnější a krásnější to zde bylo, balzám na duši t.č. nezaměstnaného:-) Fotogalerie zde.

[singlepic id=160 w=320 h=240 float=center]

Tišnov, Židovský hřbitov a Malhostovická pecka

Květina tišnovská

Květina tišnovská

Trend posledních měsíců, které jsou na cestování poměrně chudé, musí chtě-nechtě vynahrazovat potulky po okolí a s tím spojené fotografické příležitosti. Reálie Asie jsou dávno pryč a nezbývá hold než se spokojit s tím co nabízí okolí bydliště, tedy Tišnov a okolí.  Sem tam jsem musel do práce nebo bylo opravdu hodně škaredě a já nerad fotím, když mi je zima, takže za poslední dobu vzniklo (pouze) následující:

Tišnovská, Tišnovská, Tišnovská – co je ještě na Tišnově zajímavýho? V zásadě nic. Je to spíše o vybírání detailů a hledání zajímavostí nebo jako v mém případě zkoušení a spoléhání se na náhodu. Cesta z Kukýrny kolem nemocnice na Klucaninu…bylo dost škaredě a zima, nicméně pár zajímavostí a průhledů či detailů se našlo…

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov

Strhaře jsou tam kde končí silnice a Židovský hřbitov v Lomnici – předvelikonoční galérka. Výmluva na příliš těžký foťák díky které jsem nasedl pohodlně do auta a vydal se směrem Lomnice a dále s cílem neznámým, resp. bez cíle. Zkusil jsem vesničku Strhaře, kde končí silnice a kupodivu jezdí autobus a kde je příjemně mrtvo. Procházka, relax a pár fotek. Cestou zpět jsem to vzal obloukem přes Lomnici a navštívil po čase místní čarovně uklidňující  židovský hřbitov, který ač v nepříliš dobrém stavu a poměrně zanedbám a neudržován (jako pálit oheň na hřbitově…wtf!?) nabízí nádherný relax pro znavenou duši, naprostý klid, pohodu a veget.

Koniklec

Koniklec

Malhostovická pecka – tak, byl to Hyňa, kdo mě vyprovokoval k ráznému činu. Vstávačka s ranním kuropěním, nakopnutí Fábie (aj, ta lenora) a bleskový výjezd bez dodržování jakýchkoliv pravidel na Malhostovickou pecku, kde jsem měl nejasný záměr fotit kýčovitý východ Slunce (poměrně naivní kolem osmé ranní:) a hlavně se proměnit v nadšeného botanika klesajícího s funěním na kolena a fotícího koniklece. Že byla většina flóry již dávno odvětlá nebo ještě naopak nerozvinutá díky rannímu chladu, to mi rozhodně nevadilo. Cvakal jsem, nakláněl se, plazil, mačkal a doufal, že z toho něco vyleze… a první reakce byla, že moje koniklece jsou prý depresivní :-).

Lyžování na Stuhlecku

Stuhleck

Stuhleck

V podobné sestavě jako minulý rok na Hochkar jsem vyrazili i letos s CK Tušla na Stuhleck, přibyl akorát pan švagr, takže na mě na cestě z Tišnova do Brna nezbylo už místo v autě, tím pádem jsem musel přespat u kamaráda, jít s ním na pivo a málem jsem tak zaspal odjezd v 5:15.  Minule se vyjíždělo ve 3:00 a jel všeho všudy jeden poloprázdný autobus, až to bylo trochu podezřelý. Tentokrát jelo autobusů asi šest, tedy na všechny na Stuhleck, ale i tak byl tento počet lehce do začátku varující. Pan švagr měl plácačku slivovice, já měl plácačku Bechera, kterou jsem dostal darem od svého bývalého chlebodárce (a s logem Coca Cola), z čehož měl určitě největší radost Jarda, páč mu půlka drahocenného bylinného obsahu skončila v batohu a ovoněla mu tak jinak poněkud fádní řízek. I s „čur pauzou“ jsme byli na místě kolem půl deváté. Postarší vysloužilá průvodkyně v klidném tempu došla pro skipasy, nadiktovala nám své číslo na mobil, které jsem si nezapsal a mohli jsme vyrazit na svah.  Dlouhá cesta lanovkou až na vrchol do výšky 1774 m.m.m, kde už je docela kosa.Sluníčko začíná vylézat, sněhu sice moc není, nicméně tvrdý podklad v kombinaci s předvčerejším prašánkem nemá ze začátku chybu. Zatím mírné fronty nás zatím nemají jak zaskočit, takže lyžujeme co to jde a jak to jde nejlíp asi do půl dvanácté, kdy ale řízkaři z naší skupiny dostávají „řízko-absťák“. Jedem tedy pro batohy a u Friedrichhutte začínají pravé řízkové orgie. Já řízek nemám, takže jdu pro pivka, které na několika stupňovém mrazu v kombinaci se zbytkem Becherovky a slivovice chutnají znamenitě. Padají demoralizující návrhy na ukončení lyžařského snažení a zakotvení zde na příjemném místě s krásným výhledem a pokračování ve veselici, což sportovně aktivní zbytek výpravy rezolutně odmítá! 🙂 Sjíždíme k Mittelstation, i když to nebyl z nejlepších nápadů, protože tu máme krásnou frontičku, kde v příjemné tlačenici trávíme půlhodinku z již se krátícího odpoledne. Chyba! Zatímco jsme hodovali, tak se sjezdovky pekelně zaplnili a terén výrazně ztěžknul, respektive byl rozorán. Zbytek odpoledne trávíme buď ve frontě nebo předjížděním a kličkováním mezi sloním tempem táhnoucími se „lyžaři“. Takže jdeme ve tři raděj opět na řízek, testujeme párkrát místní kotvu, kde „překvapivě“ moc lidí není a jedeme dolů k parkovišti. Místo aby nás šetřivá Tušla vyklopila na horním parkovišti, tak musíme sjet lanovkou dolů…takže opět další fronta:-(. Pivko Gambrinus od pana řidiče, chleba se salámem, nefungující video, spánek a před osmou jsme v Brně. Naprosto dle očekávání přesně v okamžiku, kdy mi jede vlak do Tišnova. Jsou věci, který mě nepřekvapí a věci, který mě překvapí jako naprostý nezájem o zavazadla ze strany řidiče nebo delegáta, kdy se vykládání zvrtlo v totální chaos, zmatek a skoro srážku s šalinou.

Finální stanovisko tedy bude, na Stuhlecku není špatně (asi nikde v Rakousku nebude špatně), ale přece jenom tomu něco (i ve srovnání s Hochkarem) chybí. Nejspíše smůlou byly davy lidí a přece jenom trochu míň sněhu, kdy hlavně odpoledne byl podklad už dost ledovatý a ne moc příjemný na lyžování. Sjezdovek by taky mohlo být víc a nějaká ta černá by taky neškodila. Příště asi zase na Hochkar nebo někam úplně jinam…

Edvard Munch ve Vídni

Jednodenní výlet do Vídně především do Leopold Musea na výstavu věnovanou především malířům jako Edvard Munch, James Ensor, Alfred Kubin atd.

Stanoviska, zahrada a Květnice

Moc jsem toho za posledních pár měsíců, kromě příležitostných cest po ČR nebo v zahraničí, nenafotil. Nicméně to málo co jsem se dál rozhodl publikovat, a není již na Picasa galerii nebo rajče.net galerii jsem dal do Fotovšehochuť – vše a nic neříkající název a tomu odpovídající obsah, který si přece jenom zaslouží malinkaté promo.

  • Výlet na Stanoviska – konec léta, poslední pořádný Slunce, třešně už jsou několik měsíců pryč, v podstatě je už docela zimno, ale to nevadí. Tato tradiční lokalita je vděčná a jsou odtud pěkný výhledy do všech stran.
  • Zahrada – nával inspirace a urychleného a zcela nezbytného pocitu zvěčnit fragmenty zahrady za domem.
  • Květnice – tak blízko a tak daleko. Bez psů a slečen mě to na Květnici moc nebaví, což je škoda a je nutný se více přinutit. Konec roku, sníh nikde, za to docela příjemný světlo. Jenom škoda instantní lesní hnědé a rychlého úbytku toho dobrého světla.

Příští rok musím víc fotit po okolí a vůbec všechno kolem a ne jenom na cestách po světě..:)

Page 4 of 10

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén