Lyžování na Stuhlecku

Stuhleck

V podobné sestavě jako minulý rok na Hochkar jsem vyrazili i letos s CK Tušla na Stuhleck, přibyl akorát pan švagr, takže na mě na cestě z Tišnova do Brna nezbylo už místo v autě, tím pádem jsem musel přespat u kamaráda, jít s ním na pivo a málem jsem tak zaspal odjezd v 5:15.  Minule se vyjíždělo ve 3:00 a jel všeho všudy jeden poloprázdný autobus, až to bylo trochu podezřelý. Tentokrát jelo autobusů asi šest, tedy na všechny na Stuhleck, ale i tak byl tento počet lehce do začátku varující. Pan švagr měl plácačku slivovice, já měl plácačku Bechera, kterou jsem dostal darem od svého bývalého chlebodárce (a s logem Coca Cola), z čehož měl určitě největší radost Jarda, páč mu půlka drahocenného bylinného obsahu skončila v batohu a ovoněla mu tak jinak poněkud fádní řízek. I s „čur pauzou“ jsme byli na místě kolem půl deváté. Postarší vysloužilá průvodkyně v klidném tempu došla pro skipasy, nadiktovala nám své číslo na mobil, které jsem si nezapsal a mohli jsme vyrazit na svah.  Dlouhá cesta lanovkou až na vrchol do výšky 1774 m.m.m, kde už je docela kosa.Sluníčko začíná vylézat, sněhu sice moc není, nicméně tvrdý podklad v kombinaci s předvčerejším prašánkem nemá ze začátku chybu. Zatím mírné fronty nás zatím nemají jak zaskočit, takže lyžujeme co to jde a jak to jde nejlíp asi do půl dvanácté, kdy ale řízkaři z naší skupiny dostávají „řízko-absťák“. Jedem tedy pro batohy a u Friedrichhutte začínají pravé řízkové orgie. Já řízek nemám, takže jdu pro pivka, které na několika stupňovém mrazu v kombinaci se zbytkem Becherovky a slivovice chutnají znamenitě. Padají demoralizující návrhy na ukončení lyžařského snažení a zakotvení zde na příjemném místě s krásným výhledem a pokračování ve veselici, což sportovně aktivní zbytek výpravy rezolutně odmítá! 🙂 Sjíždíme k Mittelstation, i když to nebyl z nejlepších nápadů, protože tu máme krásnou frontičku, kde v příjemné tlačenici trávíme půlhodinku z již se krátícího odpoledne. Chyba! Zatímco jsme hodovali, tak se sjezdovky pekelně zaplnili a terén výrazně ztěžknul, respektive byl rozorán. Zbytek odpoledne trávíme buď ve frontě nebo předjížděním a kličkováním mezi sloním tempem táhnoucími se „lyžaři“. Takže jdeme ve tři raděj opět na řízek, testujeme párkrát místní kotvu, kde „překvapivě“ moc lidí není a jedeme dolů k parkovišti. Místo aby nás šetřivá Tušla vyklopila na horním parkovišti, tak musíme sjet lanovkou dolů…takže opět další fronta:-(. Pivko Gambrinus od pana řidiče, chleba se salámem, nefungující video, spánek a před osmou jsme v Brně. Naprosto dle očekávání přesně v okamžiku, kdy mi jede vlak do Tišnova. Jsou věci, který mě nepřekvapí a věci, který mě překvapí jako naprostý nezájem o zavazadla ze strany řidiče nebo delegáta, kdy se vykládání zvrtlo v totální chaos, zmatek a skoro srážku s šalinou.

Finální stanovisko tedy bude, na Stuhlecku není špatně (asi nikde v Rakousku nebude špatně), ale přece jenom tomu něco (i ve srovnání s Hochkarem) chybí. Nejspíše smůlou byly davy lidí a přece jenom trochu míň sněhu, kdy hlavně odpoledne byl podklad už dost ledovatý a ne moc příjemný na lyžování. Sjezdovek by taky mohlo být víc a nějaká ta černá by taky neškodila. Příště asi zase na Hochkar nebo někam úplně jinam…