Jezero Inle bývá nazýváno jako jedno ze dvou opravdu turistických míst v celé Barmě, nicméně kromě několika turisticko-suvenýrových obchodů a několika zájezdu důchodů zde jako všude v Barmě není skoro nikdo. Jezero samotné žije svým vlastním životem…celé vesničky, bárky, čluny, obchody,pagody, políčka, trhy…
Ne vždy se vše povede, Hsipaw byvá líčeno podobně jako Kalaw, ovšem nepřibližuje se mu ani na dohled, spíše je hodně prašné a nikterak zajímavé. Zážitkovější byla následná celodenní kolíbavá jízda vlakem do blízkého Pyin U Lwin, města, jenž asi nejvíce připomíná zašlé časy britského koloniálního impéria, a to především architekturou a všudypřímnýma bryčkama.
Mandalay je druhé největší město v Barmě a vypadá výrazně líp a vyspěleji jak Rangúnu. Kromě klopýtání po totálně neosvětlených večerních ulicích, zde není nijak zvlášť co dělat (Královský palác je zklamání a pagody už jme viděli mnohem ale mnohem zajímavější), mnohem lepší byly cyklovýlety do nedalekých bývalých královských města – Amarapura, Inwa(Ava) a Mingun.
Bagan (Pagan), stovky kostelíků a pagod, vše krásně rozeseté po krajině. Je to takový tichý a komorní Angor Wat, trochu jinak ale moc pěkný. Plus něco fotek z klasického trhu z Nyaung U.
Návštěvou Baganu naše putování po Barmě pomalu končilo, následoval přesun po trase Rangoon – Bangkok a kambodžské hranice a s tím spojené fotky kambodžské, ale to časem…:-)