Pondělí 3.10. Munnar
Dneska je v plánu výlet do kopců k čajovým plantážím, ovšem nejdřív je nutné vyřešit ubytko na další noc, protože v našem současném hotelu už není místo. Na bookingu je volný pokoj v Lark holidays hotelu, který je nedaleko. Cena je opět naprosto přemrštěná (3500 rupií/noc), ale nic s tím nenaděláme. Po snídani bereme batohy na druhé ubytování, akorát včas abychom stihli bus k Top station v devět. Ze všech možností, které Munnar a okolí nabízí, se mi jeví výlet na Top station jako nej. Snad bude pěkně a budou výhledy. V okolí je i několik národních parků, kam je ale složitější se dostat a většinou to není akce jenom na jeden den. Cestou potkáváme u silnice stádo slonů, autobus celkem očekávaně na focení nezastavuje. Nazpět by nám rikša zastavil, ale bohužel sloni už jsou pryč.
Top station je pěkná vyhlídka do údolí a taky plno stánků okolo. Kde je vyhlídka, tam jsou taky selfíčka. Indové jedou selfie bomby jako obvykle a my se přidáváme. Ovšem tak dobří prostě nejsme, ty naše úsměvy, to není ono. Ještě, než se vydáme podél čajových plantáží dolů do vesnice Yellapetty, tak to bude chtít něco sníst. Karíčko kdykoliv a kdekoliv. Jídlo je tady vždycky dobrý. Cestu do vesnice mám nachystanou podle mapy.cz. Jednou jsem někde četl, že plantáže jsou většinou „private property“ a tudíž nejde jít dál. Tak uvidíme.
Je to krásný, je to nádherně zelené, ale je to jedna velká monokultura. Sem tam jsou nějaké stromy s náznakem původního lesa, ale jinak jsou čajovníky všude okolo. Krajina je krásně fotogenická, čajovníková zelená je tak zelená, až oči přecházejí. Ovšem nejsou tu žádní ptáci, a to se panu ornitologovi nezamlouvá. Korzujeme mezi čajovníky a míjíme ubytovny pro česače čaje – skromné příbytky malých podlouhlých baráčcích. Už jsme prakticky v Yellapetty, když se nám konečně daří odbočit z cestiček mezi čajovníky někam dál do lesa. Ivoš v lese nachází nové ptačí druhy, nakonec jsou všichni spoko.
Výlet je u konce, nakonec jsme ušli nečekaných 10 km. Co dál? Jídlo a odjezd nazpět do Munnaru. Jdeme se podívat do domečku s nápisem „Canteen“, a i když to tak nejprve nevypadá, uvnitř se skutečně vaří. Dostáváme kopec rýže a různé kari omáčky. A samozřejmě nám pán přidává, dokud nepraskneme. Příjemná návštěva, výborné to bylo. S plným žaludkem jdeme ke krajnici zastavit autobus nebo auto, ale moc se nám to nedaří. Většina busů je zájezdových a auta jsou plná. Po hodince se na nás nakonec usmálo štěstí, zastavuje prázdná rikša, která nás za stovku na osobu odveze dolů do Munnaru. Rikšák nám vysvětluje, proč je všude tolik aut a všechna ubytka jsou plné. Indové mají totiž prázdniny. Cesta do Munnaru se naprosto nehorázně protáhla. Silnice byla v jednom kuse zacpaná, protože Indové parkují i na úzkých silnicích kde se jim zlíbí. A potom stačí jeden větší autobus a silnice je zablokována. Chvílema úplně stojíme, potom náš rikšák provede pár předjížděcích manevrů v protisměrů a zase stojíme. Zajímavý, že i když se posunujeme hlemýždím tempem, tak všichni jsou v klidu. Sem tam někdo nadrzo předbíhá a nikdo mu přitom nenadává. Jindy zase někdo zablokuje provoz svojí nešikovností celou silnici a opět klid. Žádný nadávky, maximálně se ozve troubení. Po několika hodinách v rikši jsme konečně zase nazpět v Munnaru. Jdeme se ubytovat do Lark Holidays. Chlapík nám ihned nabízí slevu, když zrušíme svoji rezervaci na bookingu. Jsme rádi, že ušetříme, na druhou škoda, protože recenze na předražený velmi ošuntělý pokoj by se psala sama.
Večeře v pojízdném stánku mezi místníma, průzkum města a spát.
HTML galerie 1
Napsat komentář