Co tam?

Národní park Periyar Tiger Reserve a koření. NP má sice v názvu tygry, ale s těmi bych moc nepočítal, se štěstím lze vidět plno ptáků, buvoly, divoká prasata a antilopy. Program v NP je třeba si zamluvit dopředu přes web nebo v kanceláři ve městě. Kromě poplatku za zvolenou aktivitu (např. 1600 rupií za Nature Walk) se platí ještě 600 rupií poplatek za vstup. My jsme měli štěstí, že byl zrovna „týden národních parků“, takže vstup byl zadarmo.

Úterý 4.10. Munnar –> Kumily/Thekkady

Máme snídani v ubytku za 3000 rupií? Nemáme! Musíme do centra, což se docela hodí, protože je čas na nákup čaje a koření. Velkoprodejna Ripple tea moji důvěru moc nemá, zato prodejna sypaného čaje na bazaru moji důvěru má. Černý a zelený čaj, kardamom, hřebíček, pepř. Kdybych měl větší batoh, nakupuji tam ještě teď. Místo v batohu pomalu, pár dalších dní cestování před námi, takže je třeba se krotit. Autobus do Kumily by měl jet v 11:30, raději si nechávám informaci potvrdit z více zdrojů, jízdní řády totiž nikde ofiko neexistují. V 11h jsme na značkách a vyhlížíme náš spoj.  V praxi to znamená, že se neustále někoho ptám, zda tento bus jede do Kumily? A co tenhle, kam jede? Názvy měst v hindštině jsou nad moje síly.  Čekání zpříjemňuje všudypřítomný chaos a místní bubeníci, kteří se rozhodli, že si vyzkouší svoje dovednosti zrovna dneska dopo na parkovišti. Nutno říct, že jim to jde hodně dobře. O půl 12 samozřejmě bus nikde, nezbývá než čekat a zase se ptát. Nakonec se dočkáme asi za hodinu. Bus vyjíždí ráno z Kumily, v Munnaru se otočí a zase jede nazpět. Kilometrově to není daleko, ovšem vymetáme kdejakou venkovskou cestu, zastavujeme na každé mávnutí, tudíž i přes řidičovy závodnické schopnosti ve stylu brzda-plyn jsme v cíli až za nějakých 5 hodin. Autobus má místo oken rolety pro případ deště (nebo zvracení). Luxusní vyfoukání a základ kvalitního nachlazení v ceně. Místní jsou otužilí a v pohodě, my dva jsme taky v pohodě, ovšem otužilí jsme daleko míň. Jinak rolety proti zvracení jsou dobrá věc, v případě že se někomu udělá zle, je třeba jednat velice rychle, jinak máme obsah oběda cestujícího před námi u sebe na obličeji.

Po zkušenosti z Munnaru mám pro jistotu zamluvené ubytování dopředu v Hornbill Cottage. Nebylo ale třeba, svátky pomalu končí a zase nastává období mimosezonního klidu a míru. Neleníme a vyrážíme do města zjistit možnosti zábavy na zítřejší den. Aktivity v NP jsou na indické poměry docela drahé a žádní další výletníci, kteří by se rádi podělili o náklady nejsou k vidění.  Nakonec pod dojmem „zítra nemáme co dělat“ bereme časně ranní Jeep Safari (2000 rupií) a odpolední Nature walk v NP (1600 rupií).

Večer jsem se přichomýtl k rodinné oslavě, zazpíval happy birthday, dostal dort, nechal si vyvěštit z data narození a samozřejmě byly i selfíčka. Indové jsou fajn.

Středa 5.10. – Periyar Tiger Reserve

Budík v 5:30, v 6:00 nás vyzvedává jeep u brány GH a jedeme na výlet. Vyrážíme směrem na Periyar, po asi půlhodině odbočujeme z hlavní cesty na příšerně rozbitou polňačku, po které naskakujeme v jeepu až do první vyhlídky. Jestli jsem si naivně myslel, že tady budeme sami, tak jsem byl hodně mimo. Jeepů jsou tu desítky a k tomu samozřejmě stánky s jídlem. Jsme na hranici NP, tečky na kopci v dálce jsou údajně sloni. Výhledy na stoupající mlhu jsou pěkný, ale jeep safari…? Ehmm…Pokračujeme na druhou vyhlídku, kde už je aut naštěstí míň, ale taky je míň k vidění. Jedeme dál, dost bylo vyhlídek a míříme k čajové plantáži. Povinná fotka a pokračujeme na plantáž s kořením. Rychlo výklad o koření v zahradě, slečna by to evidentně odvykládala i o půlnoci a pozpátku. Nějaký nákupy a jedeme nazpět do GH. Jeep safari byla tourist trap jak víno, holt ne vždy se zadaří.

Ve dvě máme na programu Nature Walk v NP, přičemž je třeba být na značkách v půl druhé na zastávce NP, odkud jezdí busy (40 Rp) do parku. V parku jsou davy, naštěstí ale všichni Indové míří na plavbu lodí. Výlety do přírody místní moc netáhnou, jak nám potvrzuje i sám průvodce. Podepisujeme prohlášení, kde jsme se asi upsali k tomu, že v případě úmrtí vše propadá indické vládě a můžeme vyrazit. Nejdříve pomocí voru na druhý břeh a dál už po svých.  Kupodivu jsme i takhle odpoledne viděli nějaký zvířata. Opic bylo všude plno, sem tam ptáci, na druhém břehu místní endemické antilopy, parta buvolů a stopy od slona a tygra. Mým favoritem je jednoznačně Obří veverka, což je králík s dlouhým chlupatým ocasem, který se umí pověsit za ocas a hodovat na plodech. Fantastický zvíře. Tygrů je v parku 42 kusů a opravdu nečekají, až si je přijdeme vyfotit. Celkově je Nature Walk fajn, my jsme měli štěstí na průvodce, kterýho to bavilo a docela se snažil najít zvířata a ukázat nám něco zajímavého. Údajně nejlepší program v NP je celodenní bamboo rafting, což nám bohužel ten moula včera nenabídl a taky je to bohužel pro dva už krapet dražší.

Kerala už není tak vegetariánský stát jako třeba Karnátaka, takže si jde bez problémů dát třeba kuřecí nebo jehněčí biryani, případně zajít k muslimům na kebab. Největší zábava dnešního dně mě ale teprve čeká. Zatímco Ivoš šel na GH, já jdu k holiči. Za 200 rupií by to mohla být docela legrace, a když sestřih nepovede, tak to časem doroste. Ukazuji pánovi, jak to asi chci zkrátit a jdeme na to.  Těžko říct, kdo se u toho víc zpotil. Jestli pan holič, který se docela soustředil a kmital kolem mě dobře 40 minut, nebo já po zjištění, jak moc ty vlasy zkracuje. Nějak to dopadne, řekl jsem si a nechal pána pracovat. Když už jsem myslel, že je hotovo, tak přišel lazebník ještě s nabídkou masáže, čemuž jsem samozřejmě nemohl odolat. Čtvrthodinka naklepávání naolejované hlavy do všech směrů. Chvílema to trochu bolelo, ale vydržel jsem.