Madeira – Bica da Cana, Achadas da Cruz a rozloučení s Madeirou

31/3 – slunce, mlha, větrníky a nejhezčí vodopád na Madeiře

Dneska mělo být dle předpovědi škaredě, ale přitom je opět pěkně. Na Madeiře prostě nikdy nevíš. Balíme naše airbnb ubytování a vyrážíme opět do hor směr Encumeada a náhorní plošina Paul da Serra. Příšerný počasí z prvního výletu by dneska mělo nahradit sluníčko a (snad) nekonečné výhledy na všechny strany. První zastávka je v sedle Encumeada, odkud vede množství tras do všech směrů a jde odtud také jít i na Pico Areiro (trasa byla zavřená). Dáváme si hodinový okruh po jedné z levád a pokračujeme dál k náhorní plošina a vyhlídce Bica da Cana.

Na náhorní plošině je množství větrníků, které jsou v mlze a slunci nečekaně fotogenické. Je to taková hra s počasím, jednou je slunečno a vidět do daleka, aby za pár vteřin přišla mlha a nebylo vidět vůbec nic. To byl případ i vyhlídky Bica da Cana, chvilku byly vidět větrníky s cáry mlhy okolo a za pár vteřin už jenom mlha. Jedeme dál k vřesovišti, kde odbočujeme z hlavní cesty na tábořiště, protože je čas pikniku. Obídek v 1600 metrech doslova „in the middle of nowhere“ má své kouzlo a taky se při něm dá báječně spálit. Jak obelhat mozek, který stále myslí, že když fouká, tak to určitě neopaluje?

A jedem dál. Nejdříve k lanovce Achadas da Cruz, která ale není v provozu, a ještě je všude okolo brutální mlha, takže výhled nula nic. Tohle se úplně nepovedlo, ale nevadí, ve vedlejší kavárně dáme kafe a pokračujeme dál. Tady na západě ostrova již nejsou žádné tunely, řízení auta tím pádem je vysoká škola zatáček.  Pokračujeme do Ponta do Pargo, kde se chceme kouknout na maják a taky na údajně nejhezčí vodopády na celé Madeiře Garganta Funda. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Ty vyhlídky se mi úplně nezdají, ale třeba bude za dalším rohem slunce. Na Madeiře je vše možné.

Přijeli jsme k majáku. Hmm, nicmoc a mlha. Jedeme dál, třeba to bude u vodopádu lepší. Prudce nahoru, prudce dolů, potom chvilku po svých a…zase mlha. Tam, tam za mlhou, jenž by se dala krájet, tam je nejhezčí vodopád. A dokonce je slyšet. Fotím mlhu a jdeme nazpět. Tentokrát k vyhlídce Miradouro o Farolim, odkud by mohlo být vidět na maják, ale to by tu nemohla být zase mlha. Petra už má mlhy plný zuby a jde do kavárny, já si dávám ještě větrnou procházku k majáku. Asi jsem doufal, že najednou mlha zmizí. Nezmizela.  Situaci jako obvykle zachraňuje kavárna. Protože když jsme vyšli z kavárny, bylo najednou jasno! Teda jenom tak napůl, maják byl pořád v mlze.  Jedeme dál, přece jenom se musíme ještě dneska dostal do Funchalu a vrátit auto. Naštěstí z Ponta do Pargo už zase vedou tunely podél pobřeží a Madeira je opravdu maličká. Máme ještě trochu času, tak sjíždím z dálnice k moři ještě na jednu koupačku, protože tady už je zase slunce a léto. Už nevím, kde jsme se nakonec koupali (asi Calheta), ale bylo to fajn a moře nebylo ani tak moc studený (ve skutečnosti 18 stupňů max). Jak se blížíme k Funchalu, tak houstne i doprava, jinak je totiž na ostrově naprostej dopravní klid. Máme nyní dva úkoly, vrátit auto a ubytovat se. Sraz s pánem z autopůjčovny máme u muzea Cristiana Ronalda. Jsem až překvapen, jak vše nakonec klaplo. Zastavili jsme, do minuty byl chlapík u nás, přesedl si do svého auta a ahoj.

Všude je strašně moc lidí, zlatej klidnej venkov. Po ubytování v hostelu jdeme do centra na večeři. Máme poslední večer na Madeiře, tak by to chtělo něco speciálního. Zatímco Petra volí prozíravě rybu, já zcela neprozíravě místní specialitu Estepada.  Zatímco Petra si pochutnala, já si nepochutnal a bylo mně akorát těžko. Nebylo to úplně špatné, ale prostě moc hovězího, moc masa a všeho.  Situaci zachraňuje otevřený bar s Ponchou. To je aspoň drink, člověk dá dva pohárky a už je nakulenej 😊.

1/4 – přesun z Madeiry do Porta, 2/4 Porto a 3/4 odlet přes Miláno do Prahy

Madeirská část výletu končí 1. dubna ráno v 8:50, kdy odlítáme do Porta, kde budeme dva dny a teprve poté se budeme vracet nazpět domů.

V šest ráno není ve Funchalu ani noha a bohužel ani náš autobus. Podle jízdního řádu měl již dávno jet, ale stále se nic neděje. Jízdní řád bude trochu orientační, ale nakonec taxi hledat nemusíme a jsme na letišti včas. Rychlý kafe, odbavení, opětovné vyplnění portugalského formuláře a máváme Madeiře na rozloučenou. Bylo to moc pěkný.

Co nás čeká v Portu? Pěkné airbnb ubytování v centru Porta, nečekaně studené i když slunečné počasí, dobré jídlo a pití, kafe, výhledy, úzké uličky, staré domy, kavárny, červené střechy, starý most, turisti, výlet na kole, moře, pláže, vítr…a v neděli ráno odlet domů.