27/3/2022 – PR9 Levada do Caldeirão Verde

Bude pršet ve dne, bude pršet v noci, tak zní předpověď. Co budeme dělat v neděli? Sedět doma určitě ne, něco vymyslíme. V noci asi opravdu hodně pršelo, protože vodu máme dokonce i v bytě a už tím pádem chápu, proč jsou u prahu dveří těsnící gumy.  Trochu vody v bytě nic není, ale co je horší, uletěla mi pláštěnka!? Byla mně malá, ale furt to byla pláštěnka, která se na deštivé Madeiře dost hodí. Takže nyní nejenom, že nemám nepromokavou bundu, nemám již ani pláštěnku.

V devět přestává pršet, sedáme do auta a vyrážíme směr PR9 Levada do Caldeirão Verde na parkoviště Queimadas, odkud se vyráží na trek. Nikde nikdo, kromě nás je tu už jenom jedno další auto. Paní v kavárně právě otevírá, dáváme espresso, bolo de mel do zásoby na cestu a vyrážíme. Plán je dojít na konec levády Verde a potom se napojit na další levádu Caldeirão do Inferno. Trasa je to jednosměrná, takže stejnou cestou zpět. Bahno, plno vody, plno zeleně, strmé kaňony, vodopády přes cestu, tunely. Mokro, vlhko a když nesvítilo slunce i docela studeno. Výhledy do dálky i dolů do prázdna, balancování vedle vodního koryta, proskakování vodopádem nebo krok za krokem temným tunelem. Je to docela zábava.

Chvilku se snažím vyhýbat vodě, zvlášť ve druhé části je plno vodopádů přes cestu, takže jsem za chvíli durch a už chráním jenom foťák. Plán byl dojít až na konec levády, ale bohužel včerejší silný déšť nám zkazil plán. Řeka u vodopádu Verde nabrala poněkud více na síle a zrovna nevybízí k přebrodění. Je to škoda, ale za risk a případné uklouznutí to úplně nestálo. Navíc u vodopádu docela hustě pršelo, takže jsme se obrátili a klusali se zkřehlýma rukama nazpět. Cestou už jsme míjeli docela dost lidí včetně důchodcovských výprav, nezbývá než si zopakovat „čím dřív na známou levádu, tím líp“. Nejen podle ohlasů na webu ale i podle nás, jde o nejzábavnější a taky o nejmokřejší levádu na celé Madeiře.

Nazpět na parkoviště probíhá sušení a odbahňování. Já si chytře nevzal náhradní oblečení, takže i v autě stále v mokrém. Ráno byla závora na parkovišti nahoře, nyní musíme nejdřív zaplatit 3€ a teprve potom můžeme odjet. Bylo to pěkný, jedeme dál.

Když máme nyní díky zkrácené levádě ještě nějaký čas, tak si dneska uděláme ještě trochu autoturistiku. Nejdříve na skok do Santany kouknout na slavné domečky. Tady lze potvrdit ohlasy z webu, že domečky v Santaně jsou hodně přeceněné a v podstatě skanzen o ničem. Potom k moři k pevnosti São Jorge, kde měly být pozůstatky pevnosti (byl to myslím nakonec cukrovar) a pěkná cesta podél pobřeží, která ale byla zavřená kvůli padajícím kamenům.  Mohli jsme se jít koupat (moc zima), pozorovat českého fotografa fotícího donekonečna temná skaliska (nuda) nebo jít po příkré cestě na útes do kavárny. Je jasné, která varianta zvítězila.

Sardinky, ryba Espada (Tkaničnice atlanstská), víno a spát…

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1