Dneska nám končí ubytko v Porto da Cruz, takže nás čeká přesun na druhé domluvené ubytování v Sao Vicente. Budíček, snídaně, sbalit věci do auta a odjezd přes hory a doly do Funchal a dál až do Curral de Freias. Údolí jeptišek není již dneska proslavené jeptiškama, ale pěstováním kaštanů a nedalekou vyhlídkou Eira de Serrado.

V devět dopoledne je ve vesnici ještě dost mrtvo. Jsme první turisti dnešního dne a je tady pěkná kosa. Paní z turistické kavárny na nás číhá, jak na lovnou zvěř. Jdeme proto raději do druhé kavárny na kafe a kaštanový koláč.  Vesnice v údolí je nakonec poněkud nuda, bude potřeba plán. Autem přejedeme do vesnice Fajã Escura, kde si uděláme výlet po okolí, potom nazpět na vyhlídku Eida de Serrado a pojedeme dál. Od kavárny ve vesnici vede cestička (překvapivě) do kopce kaštanovým sadem až k lesu, kde je odbočka na Pico Grande. Na ten my bohužel nemíříme a místo toho pokračujeme po silničce dál až k starému rezervoáru na vodu. Společnost nám dělají ovce a zmatená německá důchodkyně, která se trhla party mířící na vrchol a následovala nic netušíc nás. Doufám, že svoji partu ještě někde doběhla…

Po návratu do vesnice dáváme v kavárně limonádu a jedeme na vyhlídku Eida de Serrado. Úzká cesta a pěkně zprudka do kopce. U vyhlídky parkoviště a hotel, tady se něco nepovedlo. Na vyhlídku je to z parkoviště už jenom kousek, z vyhlídku dolů do údolí je to ovšem pořádný kus. Ještě, že se nerealizoval původní plán vyjít na vyhlídku z vesnice pěšky.  Pofotit, selfie a pryč.

A jelikož vyhlídek není nikdy dost, tak dáváme hnedka další dvě funchalovské vyhlídky. Lokaci i jméno první jsem již úspěšně zapomněl, ale bylo tam plno britských důchodců, kteří se museli koukat na to, jak tam sedíme a jíme chleba se salámem a sýrem. Druhou vyhlídkou byla samozřejmě slavná Miradouro do Cabo Girão, kde bylo milión lidí a prosklená podlaha do hloubky nějakých 500m. Pár fotek, selfie a rychle pryč.

Další zastávkou na dnešním auto výletě je přímořské městečko Ribeira Brava, kde je pěkně teplo, a hlavně by se tady mohlo dát koupat. Mimo zátoku jsou obří vlny. Trochu fouká, voda studenější, ale to půjde. Koupačka musí být. A taky že byla. A taky jsem se spálil.

Zatímco v Ribeira Brava bylo léto a slunce, o pár minut později cestou na sever jsme vjeli do deště a mlhy. Tady je to prostě na několika kilometrech úplně jinak. Cestou do Sao Vicente opět využíváme tunelu, díky kterému jsme v cíli za pár minut.  Vítá nás ospalé městečko a dobře zásobený supermarket, v kterém nakupujeme na vaření v novém ubytování.  Máme k dispozici v podstatě celý dům, resp. spodní patro. Velká paráda. Vařit budeme nakonec až zítra, dneska jdeme na něco dobrého do některé z restaurací na pobřeží. Včerejší ryba espada mě trochu zklamala, takže doufám, že dneska si spravím chuť. A taky, že ano…vybrali jsme si čerstvou rybu přímo z chlaďáku. Jak se jmenovala už nevím, ale byla skvostná. U večeře nám dělali společnost dva borci odněkud z Ostravska toho času v Británii. Docela v pohodě small talk, blbci to naštěstí nebyli. Další českou partu starších chlapíků potkáváme cestou zpět a ty dvě holky na stopu našly nakonec ubytko právě tady u této partičky…