29/3/2022 – Rabacal, Fanal
Dobré ráno…ranní pohled z terasy na zamračené a v mlze schované hory nevěstí nic dobrého. Dneska jsou v plánu levády u Rabacalu a další plány závisí na tom, kolik bude zbývat ještě času. Snídaně a odjezd, tentokrát nikoliv do tunelu, ale vyrážíme opět na čistokrevný autoclimbing. Čím výš stoupáme, tím víc je hnusně. Padá mlha a není vůbec nic vidět. Navíc ještě začíná pršet a dost silně foukat. Auto jede pořád dál, teploměr ukazuje sedm stupňů nad nulou a já pořád doufám, že tam za tím kopcem se najednou vyčasí a bude pěkně. Dojeli jsme na Rabacal a pěkně nebylo.
Výhodou hnusného počasí je ovšem to, že jsme tady v podstatě úplně sami. Nejpopulárnější levády na Madeiře a nikde ani noha. Sedím v autě a lamentuju. Pláštěnka nikde, nepromokavá bunda nikde, náhradní ponožky nikde, cokoliv náhradního nikde. Venku zima, mlha a poryvy větru pohazují s naším autem. Morálka není příliš vysoká, ale zpátky přece nepojedeme!
První část cesty z parkoviště dolů k chatě je v pohodě. Drobně prší, v lese ani moc nefouká, a hlavně v chatě je nádherná kavárna. Espresso a brownies, díky. Kromě toho mají plno dalších dobrot, quiche, sendviče apod. A hlavně v kavárně je sucho a teplo. Ven se mi moc nechce, ale nedá se nic dělat, musíme tam. V plánu není profláklá Levada das 25 Fontes, kde akorát bude plno lidí (první hromadné skupiny už příjely), ale vedlejší PR 6.3 Vereda da Lagoda do Vento a potom od vodopádu Vento přejdeme na Levado do Alecrim a vrátíme se nazpět na parkoviště. Bylo mokro, bylo vlhko, bylo bláto. Člověk se chvíli za vytrvalého deště snaží zůstat tak nějak v suchu, ale po čase stejně rezignuje. Naštěstí i přes hnusný počasí je docela teplo, takže vyloženě nemrznu. Vodopád Vento je moc pěkný, škoda počasí, ihned bych skočil do vody a vykoupal se. Od vodopádu pokračujeme po schodech na horní levádu, kde děláme menší strategickou chybu a nevracíme se ihned na parkoviště, ale ještě si výlet prodlužujeme až na konec levády. Začalo totiž ještě víc pršet, a navíc už nejsme tolik chráněni lesem a dost nepříjemně fouká. A také klusání vedle kanálu není zas až taková zábava. V létě by to asi bylo fajn, ve vodopádu se dá určitě koupat, ale dneska jsme už to chtěli mít spíše za sebou a být v teple v autě. No v teple, kdybych se měl do čeho převléct, tak bych byl v teple…
V případě škaredého počasí je nejlepší volnou jet tam, kde to je právě nekrásnější ve škaredém počasí, do vavřínového lesa Fanal. Hodinu se potulujeme po pláni s roztroušenými, různě pokroucenými stropy v naprosté mlze. Je to právě mlha, která vytváří mystické divadlo a dává místu nezapomenutelnou atmosféru. Už jsem chtěl napsat, že podobný nápad mělo jenom pár lidí, takže zde bylo magické ticho, ale potom jsem si vzpomněl na partu Italů, kteří se prostě bavit jinak, než naprostým řevem asi neumí. Rychle od nich pryč.
Závěr dne trávíme u moře v Porto Moniz, kde jsou mezi skálami „přírodní“ bazénky a je to tím pádem jedno z mála místa na severu ostrova, kde se dá koupat. Smýt bahno by nebylo špatný, ale bez plavek nás sem asi nepustí. Jdeme raději na kafe a zákusek.
Večer v domě v Sao Vicente. Vaření, potulné kočky a láhev místní dobroty Poncha…
HTML galerie 1
Napsat komentář