Centrum Taifu je po ránu úplně vylidněné s jedinou výjimkou, kterou je snídaňové bistro. Konečně budeme mít na snídani něco jiného jak croissant v celofánu a jogurt. Dal jsem si shaksuku (vajíčka se zeleninou v zapékací misce) a Ivoš měl něco jako jogurt s musli a medem. K tomu yemeni tea (čaj s mlékem) a můžeme vyrazit zase někam dál.
Dnešním dopoledním cílem je nedaleký vrchol Jebel Dakah (2450 m.n.m.), kde bude třeba možnost nějakého výletu. Ať se taky projdeme po svých a nevozíme se furt v autě. Plán to byl pěkný, realita je ovšem taková, že až na vrchol vede asfaltka a pěší turistikou se vůbec nepočítá. A to nejenom taky na konci, ale i kdekoliv jinde, prostě autem všude. Místo výletu jsme se opět povozili autem, nakrmili potulné psíky, vyfotili drzé opice a v oparu schované výhledy. Víc zábavy tady asi není, takže se otáčíme nazpět do Taifu a odtud po dálnici do cíle dnešního dne, do Al-Bahy. Oproti včerejšku je dnešních 250 km kopcovitou krajinou vyloženě za odměnu.
Kolem třetí odpoledne jsme v cílí dnešního dne v Blue Sky hotelu v Al-Baha. Název úplně neodpovídá dnešní realitě, protože je zataženo a začíná pršet. Tady už je dost poznat, že jsme v nadmořské výšce přes 2000 m.n.m. Mimo jiné z ničeho nic přijdou mraky a celé město se během pár minut schová do mega husté mlhy. Jak se nám to stalo během odpoledního oběda. Pro místní asi normálka, to jenom my jsme na hustou mlhu v Saudské Arábii koukali, jak kdyby začalo sněžit.
Po jídle máme ještě dost času na nějaký výlet, ale co podniknout, když je mlha a hustě prší? Zima sice není, ale na nějaké větší akce to asi nebude. Zkoušíme vyjet ještě trochu výš do Raghadan Forest Parku, kde by třeba mohla být nějaká zábava. Bohužel se rozpršelo ještě víc, takže se po chvilce otáčíme nazpět na hotel. Obávám se, že ani kdyby bylo pěkně, tak v parku by nás to moc nebavilo. Místní forest park je spíše takový zábavní park s různými stánky. Takže nic pro nás.
Místní gastro nabídka a s tím spojené zážitky jsou jednoduše skvělé. Odpoledne jsme si ve městě objednali nějaké zapečené věci a pan majitel nám jenom tak ještě přihodil další dobroty. Ať ochutnáme. Večer jsme opět náhodně vlezli tam, kde bylo hodně lidí. Jídelní lístek je komplet v arabštině a ani s překladačem jsme nebyli o moc chytřejší. Jeden ze zákazníků si zrovna odnášel jídlo domů a hnedka nám to doporučoval, že tady je prostě skvělé jídlo. A aby dokázal, že je to pravda, tak svoje zabalené jídlo rozbalil a nabídl nám ochutnat. Pak jsme ještě pokecali s personálem a slíbili, že určitě brzo pojedeme do Pákistánu.
Al-Baha – Thee Ain Village
Ráno v Al-Baha probíhá v podobném pákistánském rytmu jako večeře. V bistru si tentokrát dáváme fazolový foul s čaj s mlékem. Klasicky jsem docela hladový, takže mám rychle prázdný talíř. To se patrně nelíbilo nedaleko sedícím, protože mně věnovali část svojí snídaně. Marné byly moje protesty, prostě dobrou chuť a jez!
Loučíme se a vyrážíme nejdříve do Khairah Forest Park, v kterém by mohlo být více přírody, jak ve včerejším Raghadan parku. Bohužel ani zde na nás ovšem nečekají turistické stezky, ale opět jen a pouze upravený park. Škoda. Chvilku odpočíváme, Ivoš pátrá po nějakém novém ptactvu a pokračujeme dál. Nejdříve nazpět do Al-Baha a potom po velmi klikaté silnici s mnoha tunely dolů z hor. Naším cílem je historická vesnice Thee Ain Heritage Village. Vesnice má úžasnou polohu s výhledem na hory, ale je taková ehm, prostě jako nově postavená. Vedle velké parkoviště a nově vybudované návštěvnické centrum. Jediná chyba (a naše štěstí), že tady nejsou kromě nás žádní jiní turisti. Když už to není moc autentické, tak aspoň příjemné zpestření a super výhledy. Autentické vesnice jsou totiž kdekoliv jinde. Ujeli jsme sotva pár kilometrů, když jsme spatřili vedle silnici podobná kamenná stavení jako v Thee Ain. Zde ale v mnohem horším stavu. Přibližujeme se autem a jdeme na průzkum. Propadené střechy, podlahy a stropy z hlíny a dřevěných trámů. Nebude to tak dávno, kdy stavení opustili poslední obyvatelé. Na některých místech destrukce vlivem počasí postupuje velmi rychle, jsme ale dost opatrní, abychom někam nespadli. Oba se shodujeme, že to bylo mnohem zábavnější než dokonalé domy v Thee Ain Village.
Pokračujeme autem dál směrem k moři a cíli dnešního dne. Tím je divně znějící město Al Qunfudhah. Jsem trochu smutný, že už nestihneme podívat blíže Jemenu, bohužel nejde stihnout vše. Na města Džizán, Abhá nebo Najrán bychom potřebovali další stovky kilometrů a dalších několik dní. Ubytováváme se v hotelu u dálnice a po odpočinku hurá na koupačku. Teplotní změna oproti horách je dost razantní. Pravda, že taky vlhkost dělá svoje. Pobřeží kousek od hotelu je plné sutě a odpadků, vedle blíže městu jsou zase samé liduprázdné promenády. Koupání jsme nakonec našli až za městem na pláži honosně pojmenované Palm Beach, kde se koupali i místní. A dokonce jsme zde potkali i ženy. Jinak ale saudskoarabské ulice vypadají jako by ženy vůbec neexistovaly.
S naší bledou kůží a v plavkách oba záříme jako sluníčka. Moře je neuvěřitelně teplé (podle webu 31,5 °C) a velmi mělké. Plavat se vůbec nedá, prostor pro koupání je jasně vymezen a kdokoliv se dostane dál, je ihned hnán plavčíky nazpět. Voda jak doma ve vaně a koupání vlastně taky. Plus brutální západ slunce, takový obří rudý kotouč se jen tak nevidí. Jakmile slunce zaleze za obzor, nastává také ihned konec povoleného koupání.
HTML galerie 1
Napsat komentář