Al Ula – Medina

Dneska nás čeká přejezd do Medíny.  Na naší oblíbené benzince bereme plnou a vyrážíme. Ani nevím, jestli se během cesty událo něco zajímavého a zaznamenáníhodného. Silnice kvalitní, hodně rovné, provoz minimální. Jídlo na odpočívadlech výborné.

Další zastávka: Medina. Ivoš se ujal řízení, já navigoval a za chvilku jsme byli v hotelu Diamond. Provoz je kromě centra Mediny minimální, takže jsme cestu zvládli vlastně docela rychle.

Po odpočinku vyrážíme pěšky k Prorokově mešitě (Al-Masdžid an-Nabaví) . Není to sice moc zajímavá procházka zástavbou, ale aspoň si uděláme představu o životě v Medině. Zatímco kolem hotelu je Medina dost průměrně omšelé město, tak u mešity už je to samý hotel, výškové budovy a staveniště.

V okolí mešity (tam kam nás pustili) jsme strávili několik hodin posedáváním a pozorováním pestré směsice lidí z celého muslimského světa. Celý prostor okolo mešity s tisícovkami věřících má velkou sílu a elektrizující atmosféru.

Po skončení večerní modlitby vyrážíme nazpět do hotelu. Tento zážitek si budeme oba ještě dlouho pamatovat.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Medina – Al Wabah crater – Taif

Dneska se pěkně projedeme. Kdybychom jeli rovnou do Džiddy nebo do Mekky, tak máme řidičskou pohodu. My ale jedeme dál na jih Saudské Arábie, a navíc do Mekky nemůžeme. Takže to znamená oblouk vnitrozemím a nějakých 600 km před námi. Byla zde ještě varianta, kdy bychom vrátili auto v Džiddě a přeletěli úplně dolů na jih, ale to jsme nakonec vzdali.

Plánovaná zastávka je zhruba v půlce u Wahab kráteru. Asi jsem nikdy neviděl kráter, který asi vznikl (nebo tak aspoň vypadá) po pádu meteoritu, takže i přes značnou nehostinnost celého oblasti, jsme oba spoko. A navíc jsme si udělali vítanou pauzu. U kráteru je parkoviště připravené na turisty, kteří zde zatím nějak nejsou. Na webu jsem se dočetl, že kráter hlídá správce, který návštěvníkům pohrozí, ať nelezou dolů, že tam unikají nějaké jedovaté plyny a už tam tři lidi zahynuli. A přesně tohle nám správce lámanou směsicí jazyků taky pověděl.

Další kilometry do Taifu již docela ubíhají, krajina se zase trochu mění. Je poznat, že neustále lehce stoupáme. Taky už není silnice neustále rovná přímka, což dost pomůže zábavnosti a koncentraci za volantem. Až teprve kolem páté odpoledne jsme v Taifu, dneska to byla opravdu jízda na celý den. Ještě chvíle zdržení s hledáním hotelu, parkováním (velmi aktivně odtahují špatně zaparkovaná auta) a celkově domluvou a máme konečně pro dnešek hotovo. Už to vypadalo, že v Saudské Arábii  žádné ženy nepotkáme, ale na recepci našeho hotelu je žena! Úplně bylo vidět, jak má radost, že s námi může mluvit. A myslím, že i na nás to bylo vidět.

Bydlíme úplně v centru města, takže to máme kousek do starého města, které ale klasicky už vůbec není staré. Ve spleti uliček jsou hlavně obchody se zlatem, my ale hledáme nějaké jídlo. Nakonec jsme skončili v indonéské restauraci, kde byl ale hlavně personál z Egypta.

Ještě nedávno byla povinnost zavřít obchody během modliteb, dneska už to povinné není, ale přesto skoro každý zavře. My jsme tak akorát stihli nakoupit vodu a něco na ráno, než majitel zavřel a odešel do mešity.