Z Tišnova k Balatonu, den třetí. Snídaně, sbalit a vyrážíme do cíle. Petra vyjadřuje jisté negativní pochyby o stavu svého těla, naštěstí mysl je stále pozitivní. Vyrážíme. A jsme zase v Rakousku, kde jsou nečekanou zajímavostí hlavně chorvatské vesnice s dvojjazyčnými nápisy. Netrvalo dlouho a jsme nazpět v Maďarsku. Petřiny pochyby o tom, zda dojede až do cíle sílí. Vypadá to na kompromis a lehké zkrácení cesty vlakem.  Celé Maďarsko je jedna velká placka, ale i ta dokáže ve vedru a protivětru docela utavit. Nakonec to Petra s několika pauzama dává až za Šárvár, kde se odpojuje a z nedalekého Celldomolku dojede do Keszthely vlakem.  Na mě čeká posledních 50 maďarským rovinatým venkovem s nečekaným kopcem na závěr.  Po 140 km sjíždím konečně k vodě, tedy na doslova, zatím jenom na nádraží, kde čekám na Petru a dávám pivko na oslavu.  Moc pěkný výlet.

Poslední odjezdový den už je čas pouze na koupačku, langoš a jedeme nazpět vlakem domů. Balaton sám o sobě není cílem, protože to je pořád jenom takový větší bahnitý jezero a moře je prostě jiný level. Cesta a zážitky jsou cíl.