Loni v sprnu mě napadlo, že by nebylo špatný udělat si výlet na kole do Bílých Karpat. Zamluvil jsem si ubytování na jednu noc, nejnutnější věci vzal do baťůžku, přichystal svačinu a vlakem vyrazil do Brumov-Bylnice, odkud jsem si dal první den přejezd přes Žítkovou a Velkou Javořinu do Vápenek. Druhý den již pohodovější pokračování do Hodonína a vlakem domů. Bajkování nalehko přes kopečky se mně tak zalíbilo, že pro letošek jsem si naplánoval minimálně jedno další pokračování.
Volba padla na Beskydy, prvotním cílem byla profláknutá Lysá hora a okolí, ovšem když jsem na webu našel již zpracovaný třídenní přejezd Beskyd, plány se změnily na třídenní beskydské kolečko. Docela pěkný i již předchystaný přejezdový balíček na www.prejezdbeskyd.eu, ale nakonec dostala přednost první varianta, kdy prozkoumám oblast u polských hranic.
Den první
Trasu jsem víceméně zkopíroval z inspiračního přejezdu Beskyd se startem ve Frýdku Místku a cílem v Mostech u Jablunkova. Horská chata Studeničné měla plno, takže jsem musel hledat ubytování až dole v Hotelu Grůň v Mosty u Jablunkova (750 Kč/osoba se snídaní, pěkný hotel, super snídaně, jediné mínus je trochu hluk ze silnice). Další odbočkou bylo CZ/SK/PL trojmezí u Hrčavy, které jsem sice minul (vůbec o nic jsem nepřišel), ale zato jsem objevil příjemnou Pražírničku u Chaloupky u Hrčavy. Jejich ledové frapé mě postavilo na nohy a dodalo morál na poslední kilometry. A taky jsem přestal dumat nad prasklým drátem v předním kole. Když jsme u kafe jako nezbytného doplňku bajkování, tak Big Blond Coffee v Frýdku splní svoji úlohu ranního startovacího kafe taky velmi dobře. S dalším gastrem to již bylo po cestě slabší, první dvě chaty měly v týdnu zavřeno, takže obědová pauza proběhla až na chatě Ostrý s luxním výhledem a průměrnými borůvkovými knedlíky.
Velká část cesty vhodná i na gravel a v dlouhých prudkých stoupáních by se užší pláště hodily, ovšem pár kamenitých úseků a vymletých koryt mluví spíše pro mtb. Výškových metrů je hodně, ale v přiměřeném tempu v kopcích se to dá zvládnout. Dlouhé a chvílema prudké stoupání z Hrádku v odpoledním řádu beze stínu mně moc nechutnalo, ale jinak se jede hodně lesem, tudíž pohoda i v létě.
Den druhý
Dnešní trasu jsem si oproti předloze trochu upravil. Nejdříve jsem si zajel do cykloservisu v Šancích, odpustil jsem si stoupání na Košařiska a místo toho jsem jel po cyklostezce do Dolní Lomné a odtud dál po silnici až rozcestí Dolní Lomná – zotavovna Doubrava, odkud jsem se napojil na cyklostezku do kopců a lesního chládku. Pár úseků bylo třeba kolo tlačit, ale nakonec jsem se úspěšně napojil na hraniční Cyrilometodějskou stezku až na Sulov. Bez podsedlovky Topeak Backloader by to na stezce bylo velmi pěkné mtb svezení, takhle to hlavně dost houpalo a drncalo. Nebylo kam spěchat, v plánu bylo cca 50 km s cílem na Grůni. Ještě předtím polévka a kofola ve stánku na Sulovu, kde to jinak ale vypadalo poněkud smutně. Nejlepší roky má tohle místo evidentně za sebou, rozpadající se hotel Kysuca, další chaty prázdné, zarostlý vlek. Ze Sulova je to již jen pár km na Gruň, ale jelikož času mám dneska více než dost, dám si ještě krásnej sjezdík do Starých Hamrů a odtud vyšlápnu nazpět na Gruň. Kdybych býval věděl, že na Gruň vede lesní silnička pěkně ve stínu, tak jsem ve Starých Hamrech neodbočil po žluté, kde jsem málem ve vedru při tlačení kole vypustil duši. Cílem dnešního dne je chata Dům svatého Josefa (celkově skromnější, polopenze táborového stylu za 650 kč/osoba – tenký stěny a obrázky svatých included) , protože Švarná Hanka měla bohužel plno.
Den třetí
Výjezd na Lysou! Na tento výšlap jsem se vážně těšil. Místo krátké ale dost intenzivní stojky hnedka pod sjezdu z Gruňe jsem si vybral trasu kolem přehrady do Ostravice a odtud po cyklostezce nahoru na Ivančenu. Cyklostezka kolem přehrady Šance je krásné svezení i na horském kole, kafe Vegáč v Ostravici má skvělý kafe a dorty, ovšem potom na Lysou jsem si měl z Ostravice vybral na prvovýstup asi jinou trasu. Stojka kolem Hradové nazvaný příznačně „Hradovský masakr horským kolem“ mě v přímém slunci naprosto doničila. Následovaly kamenité pasáže po značce lesem, kde jsem taky trpěl a finále bylo, když mě navigace navedla na cestu pro pěší, kde jsem musel dát kolo na rameno a skákat po kamenech. A pak už to bylo jenom pěkný, naštěstí. Svážnice z Ivančeny na Zimný je za odměnu a finále ze Zimný na Lysou je už taková třešnička na dortu v celém výstupu. Po vydechnutí a odměně v podobě kofoly a koláče na Lysé následuje nádherný sjezd dolů a kvalitní výšlap opět na Gruň.
Cíl přejezdu nakonec nebyl ve Frýdku, kam to to je stejně víceméně z kopce, ale opět na Gruni, protože finále sportovní dovo bylo nakonec až v neděli v podobě výšlapu na Smrk. Celkově na kole 190 km a 4919 nastoupaných výškových metrů. Kvalitní poježdění v kopcích a nádherných lesích. Naprostá spokojenost, přejezd Beskyd se povedl! 🙂
