Poslední den výletu. Po včerejšku bolí nohy a únava se hlásí o slovo. Sluníčko po ránu, snídaně v místní sámošce Coop a můžu vyrazit. První část na Kvildu bude víceméně pořád do kopce. Trochu se toho bojím, nasazuji pozvolné tempo s kochacími pauzami, ale nakonec se jede docela dobře. Odměnou za výšlap je pauza v Kvildě, kde jsem měl původně bydlet. „Kde jsem se to octnul?“, říkám si u kafe skoro za stovku. Dojem spravuje naštěstí již cenově přijatelnější pekárna s kavárna naproti přes ulici a jejich borůvkový koláč. Dostatečně posilněn vyrážím na Bučinu, čímž se dostávám na nejvyšší bod dnešního výletu a už a potom dál k kopce na Knížecí pláně. Dle mapy bych měl jet již víceméně po rovině. V ideálním případě bych rád dojel až do obce Rybník, odkud jede vlak do Prahy. Pakliže toho budu mít dost, tak potom zakončím cestu patrně v Horní Plané a vlakem se dopravím do Českých Budějovic. Během popolední pauzy v bufetu u Kobylího smyku se dívám na spojení a s překvapením zjišťuji, že vlak z Rybníku má dneska nečekanou výluku. A nikde není napsané, zda berou do náhradní autobusové dopravy kola. Hmm, takže co teď? Cesta kolem Schwarzenberského kanálu po naprosté rovině mě úplně nebaví, ale zase mám dneska možnost si udělat osobák 145 km za jeden den. Po zvážení okolností nakonec volím střední variantu, kdy dojedu do Horní Plané, kde budu mít čas se vykoupat a před pátou odjedu vlakem do Budějovic. Myslím, že výlet jsem si již dost užil a dneska není třeba honit kilometry.
Dnešní den vyšel nakonec akorát na 100 km, na minutu jsem stihl přívoz a koupačkou jsem zakončil tento čtyřdenní výlet. Ovšem už mám v hlavě pokračování, kdy opět začnu v Chebu, ale tentokrát cesta nepovede na východ ale nahoru na sever.
