Vylézt na Etnu je nečekaně jednoduché a v podstatě v pohodě. Navíc je to daleko od nějakého velkého dobrodružství a horského výstupu, pakliže člověk dodrží pravidlo, že neleze tam, kam nemá. Ovšem v tom případě zase nevylezeme na Etnu, ale někam pod vrchol, protože dál je prostě zákaz, takže je nutný zapomenout na představu, že „budu koukat do kráteru“ nebo „uhýbat před letícími kameny“. Možná, že někdy taková situace panuje, my jsme ale byli rádi, že je docela pěkný počasí, přiměřeně hodně fouká a je i něco vidět.
Jak tedy na Etnu? Hlavně v klidu 🙂 Snídaně, kafe a vyrážíme k vlakáči odkud jede autobus do Rifugio Sapienza, kde stačí nasednou na lanovku a jsme na Etně. Teda pouze v případě, že nefouká a chce se Vám platit 30 €. V našem případě foukalo, takže místo lanovky byly v provozu terénní autobusy a hlavně se nám nechtělo platit Eura, když jsme ještě junáci a kilometr převýšení hravě zvládnem! To platí o mě a o Standovi, zatímco Benyho zase bolel palec u nohy, tak nám utekl a vezl si palec pěkně v autobuse až do do 2600 m.n.m., kde končila lanovka a odkud se dalo opět pokračovat za další € terénním busem nahoru nebo si dát dalších 300-400 výškových metrů v silném vichru. Je snad jasné, co jsme si vybrali my dva se Standou a co si vybral Beny a jeho palec. Žádné velké vedro není, ale naštěstí je stále krásně slunečno, ovšem ten vítr! Jsou okamžiky, kdy nezbývá nic jiného, než stát na místě a doufat, že mých necelých osmdesát kilo nebude odfouknuto někam do dálky. Taky s jídlem jsme to moc nepřehnali, ale to těch 3000 m.n.m. se prostě nějak vyškrábeme, protože bez selfie s Etnou neodejdu. Benyho jsme někde ztratili, signál není, ale snad se najdeme aspoň dole při návratu. Kdesi v dáli je vidět trochu dýmu, takže to je ta bouřící Etna? V podstatě ano, protože vystoupat se dá pouze k místu zvanému Torre del Filosofo. Selfie teda nebude, co se dá dělat. Tak aspoň jedno větrné a nazpět do základního tábora. Cestou potkávám Benyho a jedeme dolů lanovkou. Mám pravda už docela dost, nějak mně nenepadlo si vzít brýle, takže prakticky nevidím a taky si připadám poněkud přismahle. Na Standu máváme z lanovky, takže nám to akorát vychází na společného jídlo u dolní stanice, nákup vulkanických suvenýrů a odjezd busem nazpět do Catanie.
Napsat komentář