Rubrika: Eurovýlety Page 1 of 15

Schafberg

Rakousko 2021 – výstup na Schafberg

Den třetí, čtvrtek. Dneska se nikam nejede, dneska se bude stoupat na Schafberg. Od jezera to bude převýšení cca 1300 m, takže se máme na co těšit.  Ihned od jezera se jde docela ostře do kopce a nejinak tomu bude po celou cestu. Výjimkou jsou pastviny Vormaueralm, odkud je výhled na cílový vrchol, a kde se hodí dát si nějaký obídek před finálním výstupem. U Monichsee je rozdvojka, přičemž se dá jít kratší a náročnější nebo delší a lehčí cestou. Varování u náročnější cesty je dostatečně výmluvné, tudíž volíme lehčí variantu. Ani ta ale není rozhodně zadarmo, a hlavně závěrečná vertikála na vrchol dá docela zabrat. Málem bych ale zapomněl na to nejlepší z výstupu, ledovou naháčskou koupačku v Mittersee.  Nikde nikdo, hadry dolů a hop (asi na vteřinu) do ledové vody. I ta vteřina osvěžila. Od jezera jsme vyrazili docela pozdě, a tím pádem jsme na vrcholu taky docela pozdě. Z toho plyne, že sice mohl být sestup po vlastně ose fajn, ale už na něj není čas, a navíc nohy bolí a Petřino koleno, to je taky kapitola sama pro sebe.  Pohodlíčko není samozřejmě zadarmo, ale stojí skoro 30€. Právě tolik totiž stojí cesta lanovkou nazpět k jezeru.  Poslední vláček jede po páté, máme tak ještě chvilku na průzkum okolí. Ostře řezaný Spinnerin hnedka vedle Schafbergu budí docela respekt, stejně jako nekonečná propast vedle. Dolů se prostě koukat nechceš.  Čas vyrazit na cestu zpět. Na zubačce je fascinující plno věcí, kromě obligátního „jak to udělali“ se nabízí ještě otázka „jak to tehdy dávno udělali?“ Vláček zde totiž byl již za Františka Josefa.  Kemp, jídlo, chill, večerní pivo a nabít telefony. Fotky z výletu zde.

 

Grundlsee

Rakousko 2021 – k jezerům okolo Hallstattu na druhý pokus

Den první, úterý. Když Rakousko nevyšlo na poprvé, vyjde letos na podruhé. Teda v případě, že se vyhneme Vídni a psům. Zvláště je třeba dát pozor na menší zuřivá plemena, která nemají rády falafel. A potom bude dobře a výlet k jezerům v okolí Hallstattu letos již klapne. Aby byla naprostá jistota, že cestu přežiji ve zdraví, tak jedeme raději horní trasou přes Humpolec a Český Krumlov.  Je to pomalejší a horší cesta, ale vyhneme se Vídni. Odměnou budiž utrpení na uzavírkách u Tábora, Český Krumlov bez davů turistů a jedno nenadálé setkání.

Cílem dnešního řidičského snažení je jezero Traunsee s kempem stejného jména. Camping Traunsee vypadá na první pohled trochu nedobytně, a hlavně jsou tady samý karavany. Bude místo pro malý stan a malé auto? Bude, ale až po zaplacení. Paní nám ukáže místo, které je pěkně blízko hlavní silnice a já lituji, že jsme si opět nevzal špunty do uší. Postavit stan, nezbytná úvodní koupačka a na procházku k jezernímu zámku Schloss Ort.  Je tady ticho, klid a pěkný výhled na jezero a okolní kopečky. Jedním z plánu je jít na Traunstein, ale asi to neklapne, jednak tam hrozí nějaký feraty a potom má Petra pracovní povinnosti. Takže mě čeká zítra bajkový výlet, což je nej zpráva na konec prvního cestovního dne.

Den druhý, středa. Snídaně, kafe z moka konvičky, složit kolo a v deset můžu vyrazit na krátký výlet k Laudachsee. Jezero je na kopečku hnedka vedle našeho Traunsee, mohla by to být pěkná zábava, než Petra stihne svoje resty a vyrazíme dál. Úvodní stoupání lehce bolí a dokonce musím kolo chvilku tlačit, ale jinak velká pohoda s odměnou na vrcholku, kde je u jezera chata s čepovaným radlerem.  Je tady docela dost lidí, takže sedím na trávníku před chatou, protože není místo. Následuje pěkný sjezdík do údolí a pak se jenom dostat po rovince k jezeru. Koupačka a můžeme vyrazit. V plánu je cesta na Bad Ischl, která je ale bohužel zavřená a musíme docela nevýhodnou objížďkou, která mění původní plány. Místo zdlouhavého ježdění autem zastavujeme u silnice v blízkosti Langbathsee a jdeme na výlet. Jezera tohoto jména jsou dvě – horní a dolní. Obešli jsme si to horní a nakoukli k tomu dolnímu. Horní je výrazně zajímavější a ideální třeba na oběd. Ještě to máme kus cesty do kempu u Wolfgangsee, tak už moc neleníme a jdeme nazpět k autu. Wolfgangsee bude asi hodně populární místo, první kemp je úplně full a druhý vypadá dost podobně. Prý pokud si najdeme místo, tak můžeme zůstat, říká pán na recepci. Ok, nebylo lehký najít místo na rovině, kde by auto nebo stan nepřekáželi, ale nakonec se povedlo. Seecamping Appesbach ale jinak vypadá docela v pohodě, velká většina plochy je zabraná karavany a pro stany už moc místa nezbývá.  Po deštích je v jezeře trochu bordel, ale ani to nekazí večerní koupačku. Nabít telefony, dát si pivko a jít spát. Nic dalšího se už dneska nestalo.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1
El Caminato del Rey

El Caminato del Rey a návrat domů

23/4 El Caminato del Rey – Málaga

Dneska to bude nabité a napínavé, protože je třeba stihnout dvě akce, které mají přesný start, a ještě vrátit auto v termínu, takže vlastně tři akce. První je stezka Caminato el Rey (stezka králů), kam máme koupené lístky na 9:05, druhou akcí je antigenní test v Málaze na letišti v 14:00 a závěrečná akce je ve tři, kdy musíme vrátit naše zapůjčené auto taktéž v Málaze na letišti.

Tím pádem budíček ještě za tmy, rychlá snídaně, sbalení věci a honem pro auto. Je docela hodně zataženo a fouká, to bude zajímavá zkušenost na vysutých chodnících v kaňonu. Na webu píšou, že v případě špatného počasí se stezka zavře a změna termínu je možná pouze na další dva měsíce.  Lístky na stezku máme sice na 9:05, ale ještě je třeba se ke stezce nějak dojít. Od parkoviště El Kiosco jsou to dobré tři kilometry. Zatím máme ale mezičas dobrý, na parkovišti jsme kolem osmé mezi prvními, stíháme rychlý kafe a rychlým krokem vyrážíme. Na déšť to nevypadá, ale pořád hodně fouká. Držme si palce, ať tam nejdete zbytečně.  Jdeme po stezce skoro sami, což je docela divné, ale dle mapy jdeme dobře. Důvodem naší osamělosti nakonec není špatná ale pouze delší trasa.  Od parkoviště El Kiosco se dá jít ještě jednou výrazně kratší cestou. Po kontrole lístků fasujeme helmy se síťkou a po krátké instruktáži se vydáváme na cestu. Procházka by měla zabrat cca dvě hodiny, v cílové vesnici El Chorro nás nabere (raději se ještě ujišťuji) bus nazpět k parkovišti. Je to opravdu jenom procházka, z naší skupiny jsme skoro nejmladší, takže lze tušit, že žádný adrenalin na nechráněných stezkách se konat nebudu. Ale nevadí, opravdu hodně fouká, bude to sranda i tak. Pohled do hlubin zrovna nemiluji, takže ani zde si desítky metrů pod námi úplně neužívám. Začátek stezky vede po chodníku přilepeném na skálu, prostřední část přechází do normální pěšiny, abychom se zase dostali do kaňonu. Bohužel tahle část je asi kvůli větru zavřená, tudíž musíme tunelem.  Vichru si ale i tak užijeme na lávce, která vede přes kaňon na druhou stranu. Pracovníci stezky na mostě měří sílu větru. Nazpět na parkovišti zjišťujeme, že jsme měli docela štěstí, protože stezku kvůli počasí zavřeli nakonec opravdu. Po překonání mostku nás už čeká závěrečný sestup k východu a poklus do vesnice El Chorro, kde by bylo dobré stihnout bus nazpět. Povedlo se, takže máme ještě čas na závěrečný obědový piknik u vody a potom již rychle směrem Málaga letiště.

Čeká nás hodina jízdy, cesta je pohodová, provoz houstne až nedaleko Málagy. Nerad bych to zakřikl, ale auto by mohlo přežít bez jediného škrábance. Díky preciznímu time managementu (ano, musím se pochválit) máme na letišti ještě čas a můžeme vrátit auto ještě přes testováním. Vrácení je velice rychlé a bezproblémové. Během pár minut máme potvrzeno, že je vše v pořádku, a ještě nás z půjčovny berou autem až na letiště. Malaga car bych měl napsat pěknou recenzi, protože takto rychlý a bezproblémový proces půjčení jsem ještě nezažil. Jediným minusem bylo vážně lenošný auto, do kopce jsme jeli jak šneci, ale zase jsme nikam nespěchali, tak to tolik nevadilo. Tak ještě test a máme dneska hotovo. Testy zde bohužel nejsou zadarmo, 24€ není zrovna málo, ale co se dá dělat. Za ty prachy je asi třeba si to užít, jinak si nedovedu vysvětlit, proč sestřička zavrtala špejlík tak hluboko do nosu. Brr, je to za námi, naštěstí negativní.

Nazpět ve stejném hostelu a vyrážíme do města. Já už si zde připadám jak místňák, tak dělám Petře průvodce.  Hlavním bodem dnešního odpoledne v Málaze ale nejsou památky, protože jdeme na paellu! Vzhledem k opatřením je trochu problematické odpoledne najít restauraci, protože plno podniků je zavřených nebo odpo nevaří, ale nakonec se daří. Jako překrm kalamáry, následuje hlavní chod paella de marisco, víno, kafe a naprostá gastro spokojenost. Ještě nakoupit zásobu jamonu domů a můžeme se pomalu s Andalusií loučit…

24/4 Málaga – Vídeň – Brno – Tišnov

Dneska už se asi nic zajímavého neděje a neuděje. Letadlo letí v 9:55 a jelikož letiště je blízko, máme ještě čas na ranní kafe a churros. Tady ta pochoutka mě asi trochu zklamala, mastný koblihový těsto moc nezaujalo, ale když to jedí na snídani místní, bude to dobrý i pro mě. A pak už jenom odlet, check-in nyní mám, takže v pohodě. Kontrola Ag testů na letišti ve Vídni samozřejmě neprobíhá, jak slyší transit, tak nás pouštějí dál. A pak už jenom vlakové nádraží, kafe s dortem ve vlaku Regiojet, pivko u Scaly a další test a výlet je u konce.

Bylo to krásný, úprk před neradostnou realitou covidového Česka se vydařil.

Ronda

Ronda

22/4 – Ronda

Musím to napsat ještě jednou, výhled na most a staré město je naprosto top! Jen škoda, že ani ráno není ještě úplně teplo, tudíž snídaně na terase není úplně v tepelné pohodě a komfortu. A navíc bude asi pršet. Nepříliš dobré kafe (výjimka) ještě stíháme za sucha, ale na poštu už jdeme za vydatného deště. Déšť vypadá asi na hodinu, nezbývá než změnit plán a místo prozkoumávání města zamířit do vedlejší býčí arény, kam svého času s oblíbenou chodíval i Ernest Hemingway. Vstupné 7€ není zrovna málo, ale nakonec musím říct, že to bylo docela zajímavý. Samotná kruhová aréna je zajímavá spíše pro představu atmosféry zápasů a vlastně by se zde mohlo odehrávat cokoliv. Zákulisí je ovšem trochu něco jiného. Něco mezi jatkami a vězením, brrr. V podzemí je muzeum s expozicí o historii koridy ve Španělsku. Celkově dobrý, během prohlídky přestalo pršet, takže dumáme, co dál. A jelikož s plným žaludkem se přemýšlí líp, jdeme na oběd. Opět probíhá klasické ztraceno v překladu, meníčko za 10€ (polévka, hlavní jídlo a pití) je ovšem výborný.

Původní plán byl takový, že dopoledne Ronda a odpoledne auto výlet za město, ale déšť to mění, takže odpoledne Ronda a pěško výlet údolím až kamsi dozadu a návrat zpět do města. Začíná být pěkně teplo, bude to fajn. Nejdříve jdeme přes různé vyhlídky k druhému mostu Puente Viejo, asi se odtud dalo kdysi sestoupit až na dno kaňonu, nyní jsou bohužel schody zavřené. Obloukem se vracíme na náš most, odkud můžeme vidět doslova až k nám do pokoje.  Britský důchodce bydlící vedle má velkou duhu na balkóně.
Když už mám asi sto fotek z mostu, můžeme pokračovat dál. Přes jeden z mála otevřených suvenýrových obchodů (magnetky musí být) jdeme ještě kouknout na malé náměstíčko s kostelem Iglesia de Santa Maria La Mayor.  Dál už asi nemá smysl pokračovat, takže vracečka a sestup po klikaté cestičce do údolí. Odtud jsou ty nejlepší výhledy na celé město posazené na skále a na ikonický most. Jen bacha, že hloubka pod námi je docela solidní.

Nyní bych měl zmínit, že volně rostoucí strom, o kterém jsem si myslel, že rozhodně není mandle a ty plody, které vypadají jako mandle, že určitě nejsou mandle, tak že mandle nakonec jsou a Petra měla pravdu. Inu, kdo mohl tušit, že mandlovníky tady kvetou již v únoru a rostou si tady volně jako nějaký plevel.

Ale zpět k výletu, dole v údolí u vyhlídkové cedule, kam se asi jezdí na romantiku a západ slunce, je třeba se rozhodnout, zda se vrátíme a pojedeme autem někam na výlet nebo budeme pokračovat v okruhu kolem Rondy. Volíme druhou možnost, nemá smysl to hrotit a je tu pěkně. Cesta nás vede kolem vodní elektrárny dál po asfaltové silničce až nahoru na kopec, kde se stáčíme kolem vinohradu nazpět to Rondy. Je docela vedro, myslím, že se budu spálenej. Návrat kolem páté odpolední nazpět do Rondy nám dává ještě možnost něco podniknout. Po chvilce dumání a konzultaci s mapou volíme vesničku Setenil de la Bodega, kde je zajímavá tím, že jsou zde ulice a domy zabudované ve skále. V době turistické zde bude asi docela živo, nyní pravý opak. Vše zavřeno, prakticky nepotkáváme žádné lidi. Je to zvláštní a vlastně ani za pár dnů jsem si úplně na tento mrtvolný stav nezvyknul.
Nazpět v Rondě, auto opět zaparkováno o nádraží. Cestou na hostel ještě dáváme zmrzlinu a kupujeme večeři, a také něco na snídani, protože zítra se bude vyrážet velmi brzy. Večere na terase je sice chladnější, ovšem ten výhled, to je pecka!

Priego de Cordoba a Zuheros

21/4 – Granada – Priego de Cordoba – Zuheros – Ronda

Dneska opět cestovní den, v plánu je dostat se do Rondy a po cestě udělat nějaké zastávky v zajímavých místech. Tím pádem už nestíháme Cordobu a Sevillu, na celou Andalusii je týden prostě málo. Jamon na snídani, zaplatit parkovné (a doufat, že to bude jenom těch 18€/den) a můžeme vyrazit. Nemůžeme, protože kafe! Cafe con leche v kavárně Sancho s moc pěknými hrníčky, které by se mně moc líbily. Neúspěšně ponoukám Petru k lupu. Druhou zastávkou na cestě k autu je cukrárna s ultra cukrem nabombenýma dobrota. Po takové náloži prostě za volantem usnout nemůžu.

Opouštíme hory a vjíždíme do kraje olivovníků, které jsou všude kam se podíváš. Není snad metr půdy, kde by nebyly olivovníky. Prvotní „jé olivovníky“ se po čase mění na povzdech „všude jsou samý olivovníky“.

Hodinka cesty a parkujeme v menším městě Priego de Cordoba. Podle názvu by to mohla být náhrada za Cordobu, bude to ale spíše příhodná zastávka po cestě, kterou nám tak trochu doporučil průvodce.  Úvodním dojmem, který přetrvává po celou dobu, je že je to město důchodců. Petra tvrdí, že tím pádem jsem zde správně. Kromě barokní fontány stojí za pozornost hlavně bílé domky ozdobené desítkami květin a potom také výhled z terasovité promenády na okolní kopečky s olivovníky. Je kolem poledne, z procházky nám docela vyhládlo a už taky chceme jíst něco jiného jak bagetu s jamonem, takže sedáme v kavárně na něco dobrého. Jídelní lístek ve španělštině je sranda, u poloviny jídel tušíme, o co asi jde, u druhé půlky je to na překvapení. Výběr nakonec vyhrály kalamáry a lokální salát zvláštního jména. Kafe a je čas vyrazit zase o kousek dál. Dalším cílem je nedaleká vesnička Zuheros, která patří mezi pueblos blancos a měla být tu být možnost pěkného výletu kaňonem rio Bailón.

Auto jsme nechali na parkovišti na začátku vesnice, odkud projdeme celou vesnicí a v dolní části se napojíme na turistickou značku vedoucí kaňonem řeky Bailón. Odhadem by to mohlo být sedm kilometrů s návratem po silnici nazpět do vesnice. Zuheros je nádherná vesnice plná úzkých uliček a starých domů, je zde i malá pevnost a pár kaváren, které čekají na turisty. Jsme tady ale jenom my dva. Cesta kaňonem je na začátku lehce do kopce, ale nic hrozného a potom už vlastně kopírujeme vyschlou řeku. Krásný výhled na Zuheros a dál až někam ke Cordobě. Po chvíli se cesta dělí, dá se pokračovat dál kaňonem, ovšem my se vracíme doleva na silnici, která nás potom dovede nazpět.  A zase ty výhledy! Časově nám výlet vyšel akorát, máme nyní asi dvě hodiny do Rondy, kam dorazíme zhruba kolem sedmé. Cesta opět příjemná, olivovníky konečně mizí a nastupuje běžná vegetace. Asi zde více prší, vše je trochu zelenější.

V předtuše opětovných problém s parkováním v Rondě hledám na netu, jaké jsou zde v možnosti. Volné parkování by mělo být kolem nádraží. Ok, můžeme to zkusit, do města to je kousek. Povedlo se na první pokus, ani nebylo nutné svádět souboj s podélným parkováním nebo někam couvat. Máme zamluvený hostel Casa Duende El Tajo, který je hnedka naproti ikonickému mostu Puente Nuevo. Cena 29€ za pokoj je velmi v pohodě, méně v pohodě je to, že na zvonek nikdo nereaguje a majitel nebere telefon.  Město je vylidněné, hospody zavřené a blíží se osmá. Jdeme rychle něco nakoupit dříve než zavřou, majitel snad brzy dojde. Dal si načas, ale nakonec dorazil a ukázal nám bydlení – veliká terasa s výhledem, pokoj s výhledem a veliká společenská místnost. To by šlo. Terasa láká na večeři venku, bohužel už je dost kosa, tak snad zítra. Patrně zůstaneme dva dny, zítra projdeme město, dáme výlet a odjezd bude až pozítří ráno.

Page 1 of 15

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén