Dark Canyon v Kemaliye a Sivas
Turecká snídaně s výhledem na řeku Eufrat ve společnosti vos a kadidla, které by je mělo odehnat. Líbí se mně, jak je turecká snídaně pomalá. Množství jídla na mističkách se nedá sníst rychle. Vše je třeba vychutnat, a hlavně nikam nespěchat. To se nám dneska docela daří, však máme taky v plánu spíše klidnější den. Aspoň začátek dne, odpoledne už zase bude ve znamení cestování a dalších přesunů. Asi tři kilometry nazpět u mostu přes řeku je menší restaurace s terasou, odkud se dá vypravit na výlet lodí po kaňonu, zkusit si obří houpačku nebo zipline přes řeku. Po oddychu a občerstvení jdeme na půlhodinový výlet lodí po řece. U mostu je cedule s informacemi o známé silnici Tas Yolu vytesané ve skále. Svého času jediná přístupová cesta místních do civilizace, dneska adrenalinová silnice, kterou si vychutnají hlavně motorkáři. Já ale motorku nemám, takže si dám poklusem jen pár desítek metrů do tunelu a zpět. Jelikož chceme dneska odpo pokračovat vlakem dál do Divrigi a Sivase, tak bohužel musíme Kemaliye brzo opustit a nějak se dostat dolů k železnici. Máme dvě volby, stopování nebo taxi. Po včerejším úspěšném stopování jdeme zkusit štěstí také dneska. A opět čekáme pouze pár minut, první auto nám zastavilo samo od sebe, aniž jsme začali stopovat. Bohužel jeli jiným směrem, druhé nebo třetí auto už bylo úspěšné a za půl hodinky jsme se dostali kousek od vlakového nádraží v Ilce. A za další hodinu již pokračujeme vlakem do Divrigi, kde máme půlhodiny na přestup do Sivase. Jednou z variant bylo zůstat v Divrigi a podívat se k nádherné mešitě zapsané v UNESCO, ovšem vzhledem k vyprodaným autobusům i vlakům do Istanbulu, musíme trochu improvizovat a jedeme rovnou do Sivase, odkud nám pojede noční bus do Istanbulu. Plán to byl velmi dobrý, bohužel realita byla jiná. Ultra pomalý vlak nabral velmi solidní zpoždění, tím pádem ani rezervaci 1,5 hodiny a nestačila a autobus nám ujel. Úplně štěstí na spoje tento výlet nemáme. No nevadí, místo noci v autobuse budeme muset rychle najít nějaký hotel a zítra se posuneme někam dál. Ovšem ani to hledání hotelu nám dneska moc nešlo, první hotel plno, druhý hotel plno, pátý hotel plno. Booking hlásí všude plno. Už jsme oba v myšlenkách na noc na nádraží, když se na nás usmálo štěstí v podobně levného hotýlku, kde to je sice dost obyč, ale to takhle v 11 večer vůbec nevadí. Hlavně, že máme střechu nad hlavou.
Sivas, Amasya a Istanbul
Dneska ráno jsme měli již být v Istanbulu, místo toho jsme ale v Sivasi. Takže co teď? Na celý den tady rozhodně zábava nebude, takže se budeme muset někam přesunout. Volba padla na nedalekou Amasyi, odkud už by šlo jet večerním busem do Istanbulu. Sivas je docela velké město s několika starými medresami v centru. Prohlídku města máme za sebou během ranní procházky a už zase stojíme s báglama na zastávce čekáme na autobus směr otogar. Amasya je sice na turecké poměry nedaleko, nicméně i tak dá cesta busem pěkných 4,5 hodiny. A jsme zase na jiném otogaru, který je opět úplně mimo město a my řešíme, jak se dostat na centra. Autobus nám jede až v devět, máme tak docela dost času na prohlídku města, večeři a návrat zpět. Ovšem to by nejdřív musel nějaký bus do města vůbec jet. Chvilku jsme bezprizorně posedávali na zastávce a říkali si, jak dlouho asi budeme čekat, než zkusíme taxi, když nám sám od sebe zastavil pán a vzal nás do města. Během cesty jsme si dokonce něco povídali turecky, i když jsme si celkem nic nerozuměli 😊. Jak byl Sivas trochu zklamání, tak Amasya od začátku vše vynahradila. V centru jsou moc pěkné osmanské domy u řeky Yesilirmak a nad nimi obří skála s hrobkami pontských králů. Amasya je relativně turistická, uličky jsou plné obchodů se suvenýry, ale tak nějak na turecký poklidný způsob. Pro cizince je to z Istanbulu daleko, vstupné k hrobkách je tak normální pro všechny. Nejlepší je ovšem výhled od hrobek na město! Focení, kochačka a nazpět dolů k řece, protože už bude čas najít nějakou dobrou lokantu (jídelnu) a dát si nějaké turecké dobroty. Kebab, kebab a zase kebab. Najít jídelnu, kde mají hotovky s rýží nebylo zase tak jednoduché, ale nakonec se povedlo.
Před odjezdem ještě trochu nervy, zda přislíbený servis bus společnost Metro vůbec přijede. Nakonec přijel pozdě a stejně jsme ještě čekali na autobusáku. Jízdenka na bus byla levnější než od ostatních společností a bylo to poznat. Chvílema to bylo v buse jak se zájezdem s CK Kormidlo.
Istanbul
Byla to docela úmorná cesta, ale nakonec jsme se do Istanbulu na Esenler otogar v osm ráno dostali. Pro další cesty si zde napíšu, že jde vystoupit už mnohem dřív třeba v Pendiku a dojet metrem. Bude to asi o dost pohodlnější než cesta autobusem po městě. Kupujeme Istanbul kart a jedeme se ubytovat k Sinanovi. Ten byl tak hodný, že nám poskytl možnost zadarmo bydlet v bytě. Máme podkrovní byt s terasou a výhledem na Bospor. Čeká nás celý den v mém oblíbeném městě. Návštěva známých míst, večer pokec s kamarády Sinanen a Ahmetem. Jediná škoda, že máme na Istanbul pouze dnešek, zítra dopoledne odlétám do Budapešti a Petra letí večer do Uzbekistánu.
HTML galerie 1
