Půjčení auta v Gruzii

Gruzie není velká země, vlastně je to spíše malá země, zvlášť poté co přijeli bratři z Ruska a dva kousky jim ukrojili. Ovšem 7 dní je málo i na takovou zemi jako je Gruzie. Takže jsme se rozhodli si půjčit auto.  Jak je to tedy vlastně v Gruzii s možností půjčit si auto? Ptal jsem se na www.google.cz a aniž jsem věděl, kam pojedeme nebo jaké auto bychom si půjčili, tak jsem ihned zjistil, že

• doprava (vlaky, busy, maršrutky) po Gruzii je tak levná, že se půjčení auta nemůže nikdy vyplatit
• prý jsou silnici v Gruzii v tak špatném stavu, že se tam autem vůbec nedá jet
• údajně jsou Gruzínci jakožto řidiči jedni z nejhorších široko daleko a tomu taky odpovídá statistika nehod, úmrtí a srážek s krávou nebo ovcí.

Pesimistické blogy o stavu dopravy mě trochu nalomily, co si budeme povídat. Ale Ivoš slíbil, že bude řídit a stejně vlastně jinou možnost nemáme. Takže, kde si půjčíme auto? Postupně jsem prošel stránky asi čtyř lokálních půjčoven (ty mezinárodní jsem ani nezkoušel) jako http://cars4rent.ge/ , http://naniko.com/rent-a-car-in-kutaisi/ nebo http://rentacar.ge/, abych zjistil, že nabídka je zhruba stejná a cena jakbysmet. U nejlevnějšího auta se cena pohybuje kolem 40 USD na den (a více), případně to samé ale v Eurech. Už přesně nevím proč (asi to vycházelo nejlevněji), ale rozhodl jsem se zabookovat Hyundai Getz u společnosti http://rentacar.ge/, jejíchž stránky Google prohlašuje za malware, a kteří vyšli asi ze všech nejlevněji. Při půjčení na 6 dní byla cena 41 USD/den plus záloha 200 USD.  Na rezervaci bylo třeba poslat scan řidičáku a pasu.

Samotný proces výpůjčky přimo v Kutaisi byl kromě toho, že jsme pobočku nemohli najít, bezproblémový. Podepsali jsme smlouvu, pán nám předal auto a potom nám rusky (ani jeden neumíme rusky) vysvětloval jak řídit automat. Přidal ještě info o pojištění a o tom, že pokud se něco stane, tak budeme platit jak mourovatí (aspoň tak jsem si to přeložil) a mohli jsme vyjet.

A co jsme za 6 dní autem po Gruzie a ujetých cca 1200 km zjistili?

• Benzín je levný (zhruba 24 Kč/litr), benzínových pump a různých servisů, kde umí kdeco opravit je všude plno.
• Silnice v jsou v mnohem lepším stavu, než jsem předpokládal, ovšem občas asfalt komplet zmizí nebo se zničehonic objeví obří díry, kde lze ťuknout ráfek  (a určitě i urvat kolo) velmi snadno
• Gruzínští řidiči se toho nebojí. Předjíždí se často, kde to jde a jak to jde.
• Počet jízdních pruhů je pouze orientační, dle potřeby jsou ze dvou čtyři a jede se dál.
• Policie má sice nové Octavie a luxusní služebny, ale vše hlavně na okrasu. Rychlost se prý měří, ale asi je to všem jedno, protože „co to dá“ se jezdí vždy a všude.
• Pozor na krávy! Je jich docela dost, chodí si kudy se jim zlíbí a hlavně si často myslí, že mají přednost.
• Večerní dopravní špička v Tbilisi spolu s zákeřnýma jednosměrkama bylo docela peklo, ale jinak mimo hlavní trasu Kutaisi – Tbilisi moc aut nejezdí.
• Ovšem hlavní zjištění, nepůjčovat si sice levné, ale malé a pomalé auto!! Proč? Jezdí se rychle a když chceš někoho pomalým autem předjet, tak ho co? Nepředjedeš nebo to trvá půl šíleně dlouho. To se dá přežít, ale určitě ne malé, ale ideálně 4×4 jakýkoliv jeep. I když jsou cesty v dobrém stavu, kdekoliv mimo hlavní trasu se dá narazit na šílený tankodrom na hranici jakékoliv sjízdnosti pro osobní auto, výjimkou nejsou díry, kde je člověk nejmíň čeká, velké kameny, bahno nebo je malé auto jednoduše slabé, aby se vydrápalo do kopců přes polní cesty a výmoly. Navíc, největší legrace nečeká na hlavních cestách, ale kdekoliv mimo v pustině, v odlehlé vesničce a to nejsou lokality, kde chce člověk řešit nepojízdný auto.

Přes počáteční nadšení ze svobody pohybu, přes únavu pramenící z nutnosti pořád sedět za volantem a někam jet, až po obavy, zda vůbec dojedeme a kolik by stála jakákoliv menší škoda, jsme nakonec ve zdraví a všeobecné spokojenosti dojeli a nutno říct, že jsme si cestu autem užili. Najeli jsme kolem 1200 km, vystoupali do 2400 m.n.m., projeli města, vesnice i odlehlé kláštery a přitom nakoukli málem až Ázerbájdžánu nebo podívali se na místa, kam bychom se bez auta nikdy nepodívali…