První část zápisků z asijské cesty je na světě, časem budou přibývat spolu s fotkama další kapitoly. Prosím o trpělivost a omluvte chyby a zmatky…:-)
7. – 8. 3.2009 – den první, den přesunový, kdy se nic moc neděje a den druhý
Sedím v kavárně na mnichovském letišti, srkám horký čaj na rozehřátí a přemýšlím, zda už ten můj velký výlet začal nebo ne. Asi tak nějak napůl, dá se tušit, že ten pravý začátek přijde až s prvními kroky na thajském území.
Jinak se toho dneska moc neudálo a už asi ani neuděje. To že se nyní nacházím v Mnichově není ani tak moje libovůle, že bych se chtěl podívat jak vypadá Mnichov na začátku března, když ještě sněží, ale je to spíše zvůle letecké společnosti Emirates Airlines, jenž kašle na střední Evropu a lítá do světa de facto pouze z Německa. Respektive levný letenky do Bangkoku (BKK) byly k mání pouze z Mnichova.
Do bavorské metropole jsem vyrazil překvapivě jako za starých režijkových časů vlakem. Levnější autobus od Studentagency pro mě ztratil smysl v okamžiku, kdy jsme zjistil, že zpáteční jízdenka má platnost 60 dní no a můj trip bude trvat jak dlouho? 60 dní! Bohužel u SA chybí slůvko „včetně“, čímž se vše přesouvá do jiné cenové hladiny. Vlak jest sice dražší, pomalejší, ale s mnohem lepším příjezdem než bus, takže nemusím tvrdnout na letišti už někdy od oběda.
Kosa, všude je strašná kosa! Moje taktika několika vrstev letního oblečení a následného přeběhu mezi nádražími v Praze poměrně vychází, zato v Mnichově vše selhává, protože tu sněží. Zběsile kličkuji mezi vločkami, mrznu v pomalé frontě na drahý lístek na letiště (9,2 €), dostávám omrzliny na peróně, klepu kosu ve vlaku, přebíhám zběsile mezi terminály, až končím na čaji za euro v bufíku na letišti.
Klasický letištní supermarket má větší výběr věcí proti moskytům, opalováků atd. než celé Brno dohromady. A ještě k tomu je to zde levnější, viz např. Daylong. Je to smutné, ale je to realita. Zapomněl jsem ovšem jakékoliv „mazání“ na moskytí štípance, takže musím obětovat 4€ za Autan Extra a zpětně musím říct, že to byla výborná volba a dost to pomáhá.
Vypadá to, že půlka letadla budou Češi….
Let s Emirates (obecně všechny lety s touto společností) v Airbusu A340-300 je balzám na rozbolavělou cestovatelovu duši. Po všech těch stísněných boeingách 737, kde je to jak v králíkárně a jen tak tak, že si tam zapasuju kolena, je tento velkokapacitní luxus docela příjemná záležitost. A hlavně to jídlo, dobrota a je toho hodně.
Časně ranní Dubaj je hodně busy záležitost poznamenaná mnoha luxusními obchody a mojí hutnou nevyspalostí….Mají tu levný mobily a elektroniku, jinak mě tu nic moc nezaujalo.
V 9:40 odlet na další štaci, do Bangkoku. Tentokrát mě čeká Boeing 777 a já si opět připadám jako malý Jarda. Aspoň, že už vím na co je ten horký ručník na začátku…:-)
Jinak opět servis, bezva jídlo, tisíce hudebních filmových kanálů. Plus plynulý let, žádné divoké poskoky, takže jenom samá chvála. Jen bych trochu změnil výběr filmů, Vicky Christina Barcelona byla dobrá volba s pěknýma herečkama, ale jinak nic moc, samé blbosti J. Naštěstí pár dílů Simpsnů, The It Crowd vše zachraňuje.
Pilot hlasí, že v Bangkoku je 32°C, přistáváme…
I po půlhodinovým čekání ve frontě na imigračním, bágly stále nikde. Už skoro vidím bágl někde in the middle of nowhere, až mě napadne obejít celý pás dokola, abych našel bágl mrsknutej jenom tak v rohu. No nic, měním 40$ a honem do města. Z netu mám vyčtený, že by z letiště měl jet i levný local bus za cca 30 bahtů, nicméně je devět večer, což není zrovna čas na nějaký velký experimenty, pokud chci dneska ještě zalehnout. Beru tedy express bus za 150 THB s jistotou, že mě snad vyklopí na Khaosan Road. Stejně jako ostatní cizinci v buse jsem poměrně vykulenej, páč vůbec netuším kde vylézt, naštěstí na konečný zařve řidič: „Khaaaaaosaaaan roooaaad“.
Co teď? Mám nějaký tipy z netu, tip na ubyto od Lenky, ale i tak bloudím a chodím asi půl hodiny dokola než najdu to co chci – asi metr širokou uličku na jejímž konci je vyhlídnutý Barn Thai Guesthouse. Single room jsou plný, beru teda pro dnešek dvoulůžák za 300 bahtů s tím, že se zítra přesunu do o stovku levnější single room. Je tu poměrně čisto, klídek a majitele jsou v pohodě, takže dobrá volba. Jenom chtějí platit dopředu, ale s tím nenadělám nic.
Je vedro, dusno a vlhko. Honem do víru života na Khaosan road. Na první pohled je to zajímavá směska přímořského korza, matějské, trhu, hospod a červené uličky. Přestárlí hipíci, mladí hipíci, trendy a cool kluci a děvčata především z UK a USA, potetovaní Němci, místní frajírci, prodejci, kšeftaři, směnárnící, čekající kočičky, špulící se kurvičky a plno zvědavých rádoby batůžkářů. Tak tohle je Khaosan. Poflakuju se sem tam, dávám nudle a jedno pivko lokální produkce na pokoj.
Pivko je docela dobrý, aby ne když je v něm 6,4% alkoholu, štípají me první komáři, větrák jede na plno, potím se i za ušima, dneska dobrou…
[12 000Kč – letenka Mnichov x Bangkok, 821 Kč – vlak Praha x Mnichov, 9,2€ – S8 vlak na letiště, 28 Kč – kafe ve vlaku, 1,6€ – čaj na letišti, 4€ – Autan Extra, 150 baht – bus z letiště na Khaosan, 40 baht – Padthai nudle, 50 baht – 1,5 voda + pivko 0,65l, 20 baht – malá voda+džus, 300 THB – pokoj]
Read More
