Štítek: JV Asie deník

28.3.2009 – Bagan

Jízdou se to, co náš bus provádí, snad ani nazvat nedá, spíše bych řekl, že to je „posun vpřed“ směrem k cíli. Večer jsme doufali, že ráno bychom mohli být v Nyaung U, ale kdeže, teprve vstupujeme do závěrečně off- road fáze, kdy silnice mizí a nahrazuje ji udusaná písečná cesta. I krajina se dost změnila, vše je hodně suché a vyprahlé, působí to hodně subtropicky a tak africky. Zastávka na záchod a jídlo, hurááá. V chatrči u cesty je dneska v nabídce rýže a fazolové placky, za dolar ale dobré. Ptám se nesměle jak dlouho se ještě pojede, odpověď zní:“ asi tři hodiny, je to ještě 40 mil“. Rychlostní průměr zůstane zachován i po zbytek cesty. Po 12,5h přijíždíme do 200 km vzdáleného Nyaung U. Vzhledem k našemu stavu to s námi nadháněči z New Heaven Guesthouse nemají moc složité. Moc neodmlouváme, souhlasíme s cenou 4$ a hnedle nasedáme na cyklorikšu, sprcha volá. Byla to moje první zkušenost s cyklorikša a doufám, že na delší dobu naposledy. Bylo mně prostě toho chlapíčka líto, za pár mizených šupů se takhle dřít s těžkým Evropanem. I mírný kopeček je pro něj záběr jak blázen, tak raděj na konci sesedám a tlačíme rikšu spolem.
Opět jako už po několikáté jsme bráni (patrně díky Laďovým šedinám) jako rodinka na výletě. Rodiče si jdou lehnout, synátor je v lepší kondici, spát se mu nechce, tak zase píše deník. Když tak sedím na terásce, nedivím se, že tady lidi zůstávají dýl, je tu příjemně a krásně.
Jak je dobrým zvykem, v době největšího vedra vyrážíme na výlet do samotného Baganu. Přes třpytivou zlatou pagodu ještě v městě, malé kostelík, velké chrámy až do vesnice Old Bagan. Celé odpoledne krásně svítí slunce, modrá obloha, ovšem k večeru přichází tradiční opar a ze západu slunce není nic. A já jsem měl stejně takovej hlad, že jsem místo šplhání na další pagodu nebo chrám, šel raději na jídlo. Docela sranda jak jsem zde někdy populární, když jsem servírce z vegetariánský restaurace prozradil, že jsem single, málem ji to porazilo a nemohla to hned rozdejchat….:-).
Zákazníci nikde, ale stejně po nás nudící se drožkám chtějí 3000 kyat za svezení zpět do Nyaung U, prostě klasičtí asijští „podnikatelé“. Jdeme raději na stop, zastavuje hned první dodávka plná asi dělníků odněkud z pole a za pár minut jsme doma. Teda doma ještě úplně ne, odchytl nás místní učitel angličtiny a pozval nás k sobě domů, respektive do třídy. A začalo divadlo, usadil nás do lavic, začal ukazovat učebky, kreslit na tabuli, vypočítávat co učí, kolik je 3×5 a tak vůbec. Mezitím manželka donesla jídlo, pomalovala Lence obličej tanakou (místní make-up vyrobený z prášku získaného ze dřeva a rozmíchané s vodou, proti opálení a jako make-up. Divadlo skončilo, pán nás požádal o peníze pro školu a bylo. My se vymluvily, že nemáme drobné a že raděj pro školu koupíme nějaký sešity atd. Chlapíkovi se to úplně nezamlouvalo, ale měl smůlu, cash jsme mu rozhodně dát nechtěli, bůhví kde by peníze nakonec skončily.
O co je pomalejší outdoor Internet, o to více mě poštípalo moskytů a jelikož moskytů mě poštípalo hodně moc jsem toho na netu neudělal a šel raděj spát.
[sthumbs=209|212|208,160,3,y,center]

[1200 kyat – večeře, 400 kyat – další večeře, 600 kyat – net, 1000 kyat -snídaně, 900 kyat – voda]

Read More

Asijské zápisky – od Inle Lake přes Hsipaw do Mandalay

By Hondza

On 3.6.2009

In Cesty do světa, JV Asie 2009

20.3.2009 – Inle Lake, přesun do Mandalay

O co více slibovala naspídovaná Číňanka jaká bude snídaně, a to byla slabší. Těch pár palačinek (slovy dvě) by nemohlo zasytit ani hubené Barmánce. Ještě štěstí, že existují indické čajovny, kde se dá po ránu krásně dojíst samosou nebo koblihami. Ještě před výletem na lodičce jdeme koupit lístky na dnešní večer do Mandalaye za 10000 kyat na šestou odpolední, takže tak kolem sedmé bychom snad mohli vyjet.
Kyaw, náš dnešní průvodce a lodník v jedné osobě, nás již vyhlíží. Slíbili jsme mu 9 nebo 10 dolarů dle toho jak se bude snažit. Trošku velkopanský přístup je na místě, páč to jsou poměrně slušné peníze a dost dobrý zisk za pár hodin popojíždění. Kam pojedem a co bude dělat je těžké určit, nechávám to tedy na Kyawovi, ať nás vezme kam uzná za vhodné.
První zastávkou je pravidelný trh u Phawng Daw Oo pagody. Na pagodu samotnou nezbývá čas, všechny nás tak pohltil trh, že zapomínáme na čas. Konečně kupuji Shan shoulder bag, z 5 dolarů usmlouvané na půlku. Je to zde sice výrazněji více turistické než v Kalaw, ale i tak je tento trh velmi pěkný, barevný a zajímavý. Dáváme kokosák, různé pamlsky a docela si to zde užíváme.
Inle má přezdívku „první turistické místo v Barmě“ a je to poznat, na Barmu hodně turistů (což znamená v porovnání s ostatními země, že tu není skoro ani noha, ale přesto) a hodně prodavačů suvenýrů a různých tretek. Nejmarkantnější je to v specializovaných suvenýrových obchodech na jezeře, kde se prodává např. hedvábí, kovodělné výronky atd a kde jsou všechny ceny pouze v dolarech. Pro srovnání, taška přes rameno stojí normálně kolem dvou až tří dolarů, v těch „obchodech“ po mě včera slečna chtěla 18 dolarů a strašně se divila, když sem se tomu hlasitě vysmál. Scénář těchto návštěvy těchto obchodů je vždy stejný: nebohý cizinec je přivezen nic netušíc k obchodu, následuje úvodní čajík a prohlídka. Nutno ovšem dodat, že tu nikdo nikomu nic nenutí a je to vše poměrně klidné. Jakmile turista vstoupí, začne čilý ruch, ženy začnou jako na povel tkát, kovotepci tepat a stařeny kouřit místní doutníky.
Prostě divadlo, nicméně některé věci jsou docela zajímavý, např. jak se dělají doutníky apod. Klasickou poslední fází prohlídky a nakupování je znechucení nad cenami v dolarech, lelkování a odjezd.
Mnohem zajímavější je průjezd vesničkami, které jsou tvořeny domky a chatrčemi na kůlech na jezeře. Vedle baráků jsou zaparkovány lodičky, jediný dopravní a dostupný prostředek jak se dostat na pevninu, jak nakoupit nebo jak dojet na pole. Políčka jsou taky zvláštní, všechny jsou totiž přímo na vodě a plavou. Pole je tvořeno plovoucími ostrůvky z jakýchsi plavoucích travin, které nadnášejí hlínu a samotné rostliny, především rajčata.
Chtě nechtě masový turismus dožene každého, minimálně při obědě, kdy jsme jako telata dovezeni do turistické restaurace a teď obědvejte. Ceny kolem 2-3 dolarů a jídlo docela slušné. Po obědě už moc času nemáme, potřebujeme totiž být ve vesnici tak kolem čtvrté, tak přes několik opět naprosto úžasných plovoucích vesniček jedeme do posledního atrakce a to je „Jumping Cat Monastery“, kde už ale všechny skákající kočky pomřely. Aby se nějak udržel byznys, mají tu aspoň několik lenivých roztomilých koťat. Kočka jako kočka, nicméně pro zájezďáky, kterých tu je většina, je tohle i tak „amazing“ a „wonderful“.
Následuje odjezd do Nyaungshwe a zaplacení – dávám nakonec Kyawovi deset doláčů, docela se snažil. Oboustranná spokojenost, krom toho, že jsem se opět spálil. Vyzvedáváme batohy, suché a čisté věci (ano, stala se ze mě pradlenka) a jde se na stanoviště pick-upů. Dodávka je zde, lidi se scházejí a L+L šli hledat něco k jídlu. Auto nám nakonec neujelo, ale přesto jsem tento přístup nepochopil, osobně raděj stihnu bus a najím se někde po cestě, než si komplikovat život a nechat si to ujet…

Asijské zápisky – z Bangkoku do Barmy k jezeru Inle

By Hondza

On 25.5.2009

In Cesty do světa, JV Asie 2009

První část zápisků z asijské cesty je na světě, časem budou přibývat spolu s fotkama další kapitoly. Prosím o trpělivost a omluvte chyby a zmatky…:-)

7. – 8. 3.2009 – den první, den přesunový, kdy se nic moc neděje a den druhý

Sedím v kavárně na mnichovském letišti, srkám horký čaj na rozehřátí a přemýšlím, zda už ten můj velký výlet začal nebo ne. Asi tak nějak napůl, dá se tušit, že ten pravý začátek přijde až s prvními kroky na thajském území.
Jinak se toho dneska moc neudálo a už asi ani neuděje. To že se nyní nacházím v Mnichově není ani tak moje libovůle, že bych se chtěl podívat jak vypadá Mnichov na začátku března, když ještě sněží, ale je to spíše zvůle letecké společnosti Emirates Airlines, jenž kašle na střední Evropu a lítá do světa de facto pouze z Německa. Respektive levný letenky do Bangkoku (BKK) byly k mání pouze z Mnichova.
Do bavorské metropole jsem vyrazil překvapivě jako za starých režijkových časů vlakem. Levnější autobus od Studentagency pro mě ztratil smysl v okamžiku, kdy jsme zjistil, že zpáteční jízdenka má platnost 60 dní no a můj trip bude trvat jak dlouho? 60 dní! Bohužel u SA chybí slůvko „včetně“, čímž se vše přesouvá do jiné cenové hladiny. Vlak jest sice dražší, pomalejší, ale s mnohem lepším příjezdem než bus, takže nemusím tvrdnout na letišti už někdy od oběda.
Kosa, všude je strašná kosa! Moje taktika několika vrstev letního oblečení a následného přeběhu mezi nádražími v Praze poměrně vychází, zato v Mnichově vše selhává, protože tu sněží. Zběsile kličkuji mezi vločkami, mrznu v pomalé frontě na drahý lístek na letiště (9,2 €), dostávám omrzliny na peróně, klepu kosu ve vlaku, přebíhám zběsile mezi terminály, až končím na čaji za euro v bufíku na letišti.
Klasický letištní supermarket má větší výběr věcí proti moskytům, opalováků atd. než celé Brno dohromady. A ještě k tomu je to zde levnější, viz např. Daylong. Je to smutné, ale je to realita. Zapomněl jsem ovšem jakékoliv „mazání“ na moskytí štípance, takže musím obětovat 4€ za Autan Extra a zpětně musím říct, že to byla výborná volba a dost to pomáhá.
Vypadá to, že půlka letadla budou Češi….
Let s Emirates (obecně všechny lety s touto společností) v Airbusu A340-300 je balzám na rozbolavělou cestovatelovu duši. Po všech těch stísněných boeingách 737, kde je to jak v králíkárně a jen tak tak, že si tam zapasuju kolena, je tento velkokapacitní luxus docela příjemná záležitost. A hlavně to jídlo, dobrota a je toho hodně.
Časně ranní Dubaj je hodně busy záležitost poznamenaná mnoha luxusními obchody a mojí hutnou nevyspalostí….Mají tu levný mobily a elektroniku, jinak mě tu nic moc nezaujalo.
V 9:40 odlet na další štaci, do Bangkoku. Tentokrát mě čeká Boeing 777 a já si opět připadám jako malý Jarda. Aspoň, že už vím na co je ten horký ručník na začátku…:-)
Jinak opět servis, bezva jídlo, tisíce hudebních filmových kanálů. Plus plynulý let, žádné divoké poskoky, takže jenom samá chvála. Jen bych trochu změnil výběr filmů, Vicky Christina Barcelona byla dobrá volba s pěknýma herečkama, ale jinak nic moc, samé blbosti J. Naštěstí pár dílů Simpsnů, The It Crowd vše zachraňuje.
Pilot hlasí, že v Bangkoku je 32°C, přistáváme…
I po půlhodinovým čekání ve frontě na imigračním, bágly stále nikde. Už skoro vidím bágl někde in the middle of nowhere, až mě napadne obejít celý pás dokola, abych našel bágl mrsknutej jenom tak v rohu. No nic, měním 40$ a honem do města. Z netu mám vyčtený, že by z letiště měl jet i levný local bus za cca 30 bahtů, nicméně je devět večer, což není zrovna čas na nějaký velký experimenty, pokud chci dneska ještě zalehnout. Beru tedy express bus za 150 THB s jistotou, že mě snad vyklopí na Khaosan Road. Stejně jako ostatní cizinci v buse jsem poměrně vykulenej, páč vůbec netuším kde vylézt, naštěstí na konečný zařve řidič: „Khaaaaaosaaaan roooaaad“.
Co teď? Mám nějaký tipy z netu, tip na ubyto od Lenky, ale i tak bloudím a chodím asi půl hodiny dokola než najdu to co chci – asi metr širokou uličku na jejímž konci je vyhlídnutý Barn Thai Guesthouse. Single room jsou plný, beru teda pro dnešek dvoulůžák za 300 bahtů s tím, že se zítra přesunu do o stovku levnější single room. Je tu poměrně čisto, klídek a majitele jsou v pohodě, takže dobrá volba. Jenom chtějí platit dopředu, ale s tím nenadělám nic.
Je vedro, dusno a vlhko. Honem do víru života na Khaosan road. Na první pohled je to zajímavá směska přímořského korza, matějské, trhu, hospod a červené uličky. Přestárlí hipíci, mladí hipíci, trendy a cool kluci a děvčata především z UK a USA, potetovaní Němci, místní frajírci, prodejci, kšeftaři, směnárnící, čekající kočičky, špulící se kurvičky a plno zvědavých rádoby batůžkářů. Tak tohle je Khaosan. Poflakuju se sem tam, dávám nudle a jedno pivko lokální produkce na pokoj.
Pivko je docela dobrý, aby ne když je v něm 6,4% alkoholu, štípají me první komáři, větrák jede na plno, potím se i za ušima, dneska dobrou…

[12 000Kč – letenka Mnichov x Bangkok, 821 Kč – vlak Praha x Mnichov, 9,2€ – S8 vlak na letiště, 28 Kč – kafe ve vlaku, 1,6€ – čaj na letišti, 4€ – Autan Extra, 150 baht – bus z letiště na Khaosan, 40 baht – Padthai nudle, 50 baht – 1,5 voda + pivko 0,65l, 20 baht – malá voda+džus, 300 THB – pokoj]