Hondzíkova cesta

Z Tišnova k Balatonu, den třetí. Snídaně, sbalit a vyrážíme do cíle. Petra vyjadřuje jisté negativní pochyby o stavu svého těla, naštěstí mysl je stále pozitivní. Vyrážíme. A jsme zase v Rakousku, kde jsou nečekanou zajímavostí hlavně chorvatské vesnice s dvojjazyčnými nápisy. Netrvalo dlouho a jsme nazpět v Maďarsku. Petřiny pochyby o tom, zda dojede až do cíle sílí. Vypadá to na kompromis a lehké zkrácení cesty vlakem.  Celé Maďarsko je jedna velká placka, ale i ta dokáže ve vedru a protivětru docela utavit. Nakonec to Petra s několika pauzama dává až za Šárvár, kde se odpojuje a z nedalekého Celldomolku dojede do Keszthely vlakem.  Na mě čeká posledních 50 maďarským rovinatým venkovem s nečekaným kopcem na závěr.  Po 140 km sjíždím konečně k vodě, tedy na doslova, zatím jenom na nádraží, kde čekám na Petru a dávám pivko na oslavu.  Moc pěkný výlet.

Poslední odjezdový den už je čas pouze na koupačku, langoš a jedeme nazpět vlakem domů. Balaton sám o sobě není cílem, protože to je pořád jenom takový větší bahnitý jezero a moře je prostě jiný level. Cesta a zážitky jsou cíl.

Balaton výlet, den druhý. Včerejší defekt má dohru i dneska. Tlak v kole sice drží, ovšem bude třeba zakoupit náhradní duši a novou montpáku.  Cyklo obchod otevírá až v devět, nemusíme tak aspoň ráno rychle snídat a plně si užít „krás“ Malacek. Kupuji pro jistotu hnedka dvě náhradní duše, montpáky a po diskusi s panem prodavačem o problematice Eura konečně vyrážíme dále na jih. První zastávka na sebe nenechá dlouho čekat, protože ve vsi s legračním názvem Plavecký Štvrtok prostě musíš zastavit, i když dneska je pátek. V místním Coopu kupujeme svačinu a ty nejlepší housky široko daleko. Další zastávka je poněkud neplánovaná, protože defekt po 20 km rozhodně nechceš. Sundat kolo, nasadit náhradní duši, napumpovat a nic. Kolo je pořád prázdné. Tak zase sundat plášť, nasadit druhou duši a zase nic. Whaaat? Takže zase sundat plášť, najít lepení a po pár minutách se dát na modlení, protože další defekt už asi psychicky nezvládnu. Modlení, opatrná práce s montpákami a konečně nepumpuji na prázdno. Krásná hodinka na prašné polní cestě a pokračujeme dál. Dalších aspoň dvacet hypnotizuju silnici a bojím se každého kamínku. Naštěstí to vypadá, že kolo drží, tak do toho můžeme šlápnout, protože dneska je v plánu ještě hodně kilometrů.

Kolem Moravy vede pěkná hraniční cyklostezka až skoro do Devínské nové vsi, kde přejíždíme Moravu a po krátké epizodě na rušné silnici přejíždíme také Dunaj. Pauza u kostela na oběd v Bad Deutsch-Altenburg a pokračujeme svižně dolů do Neusidl am See, kde se musíme odchýlit od naplánované trasy, protože moc aut a samý obchoďák. Mnohem lepší než trasa vybraná Stravou je místní značená cyklotrasa, která nás lehce oklikou dovede až k jezeru. Máme za sebou 80 km a před sebou ještě aspoň 40 km do cílového Šoproně. „Hele, kdy jede poslední trajekt“, ptá se Petra během pauzy u vody? 17:00! Tak to máme co dělat, páč k přístavu je to aspoň 30 kilometrů, na které máme hodinu. Následuje časovka, protivítr, kupa nadávek a mizející loď v dáli. V hlavě tvořím náhradní plán s ubytováním u jezera, protože na objetí jezera už síly dneska určitě nebudou. Naštěstí se internety zmýlily a poslední trajekt přes jezero jede až 17:45. Petra si oddechla a já taky. Loď za 9€/osoba není z nejlevnějších, ale je to vítaná atrakce na jinak poněkud monotónní jízdě po rovině.

A jsme zase v Maďarsku. Závěrečné kilometry do kopce už moc nechutnají, ale dali jsme to! Ubytování, maďarská pizza, pivko na regeneraci a spát. Zítra je v plánu závěrečná (a také nejdelší) trasa výletu.

Začíná výlet z Tišnova k Balatonu. Poprvé lehký bikepacking na endurance Canyonu a poprvé delší kolo výlet s Petrou. Jsem zvědav, jak se osvědčí kolo i Petra :).  Trasa začíná v Tišnově, nicméně dojíždění do práce se skoro nepočítá, takže ofiko start je vlastně až po práci.  První část trasy je známá trasa do Břeclavi, kde mám sraz s Petrou a společně pokračujeme přes Rakousko do slovenských Malacek.  Zastávka v Malackách není ani tak z důvodu, že by tady nebylo něco zajímavého (není vůbec nic), cílem je najet si pár kilometrů navíc, aby zítřejší etapa k Neziderskému jezeru měla méně kilometrů a byla tak větší pohoda.

Trasu z Brna do Břeclavi sice jedu v tomhle směru poprvé, ale i tak je to v podstatě rutina. Pár výhledů na vinice, známé rozmlácené úseky, klasicky protivítr kolem Nových mlýnů a chladivý stín v lese u Břeclavi.  Kofola, doplnit bidony a pokračujeme dál přes Břeclav do Rakouska.  Úsek do Hohenau je konečně kvalitní asfalt víceméně naprosto bez aut.  Přejezd přes Moravu, odbočka na šotolinovou cyklostezku do Malacek a defekt v poli plným komárů.  Zlomená montpáka, plno nadávek a štípanců a jedeme opatrně dál. V osm jsme konečně u hotelu Tatra v Malackách, vietnamská restaurace v přízemí právě zavírá. Rychlá sprcha, odchod na večeři, jedna Plzeň a spát. Zítra nás čeká dlouhý den.