Fenqihu
Vstávačka skoro jako do práce, rychlá snídaně ve společenské místnosti a už sedíme ve vlaku. Opět jak zkušení harcovníci bez lístku jen s Easy card. I zkušení harcovníci mají právo na chyby. Na Easy card se dá jet skoro na vše kromě rychlovlaků a několika lepších vlaků, no a v jednom z nich právě sedíme. A že se nedá na kartu jet zjišťujeme, až když je vlaku v pohybu. Jedeme jenom jednu zastávku, tak snad to projde. Neprošlo. Teda, prošlo. Pan průvodčí si nás v povinně místenkovém vlaku lehce našel, naštěstí se vše vyřešilo domluvou a nemuseli jsme si kupovat další lístek nebo platit pokutu. V Chiayi vystupujeme a hnedka míříme na autobus do parku Alishan, který má zastávku hnedka před nádražím. Aktivní důchodkyně, které zde asistuje, nás nasměrovala do fronty na autobus. Pořádek musí být. Cesta do hor je dlouhá, serpentiny jsou příkré a zpoždění čím dále větší, takže je už brzo jasné, že přípoj v Shizhuo nestíháme. Nevadí, máme hodinu do dalšího autobusu, který už jede přímo do Fenqihu, což je akorát čas na snídaňovou polívku a dobroty z 7eleven. Fenqihu je příjemná vesnice v horském údolí, všude lesy, bambus a mlha. Teplota o dost nižší než včera v Tainanu. A taky zde má zastávku horská úzkorozchodná železnice. Malý vláček vyjíždějící z Chiayi nyní končí svoji cestu kousek za Fenquihu, ale brzo by měl jet až nahoru do Alishanu. Nabídek ubytování ve Fenqihu není mnoho a ceny nejsou zrovna nízké, my jsme nakonec vzali zavděk Yeashow vilou. Máme obří pokoj v rekreačním středisku pro zasloužilé funkcionáře, jak řekla Petra. Vesnice je sice docela turistická, ale tak nějak mile a okolí je prostě nádherný. Strašně zelený, všude bambusový lesíky, mech a mlha. Kolem vesnice jsou vybodovaný traily resp. dřevěné chodníky s mnoha schody nahoru a dolů. Jeden takový krátký okruh jsme si dali hnedka po příjezdu. Po ubytování jdeme na druhý výlet po historické japonské cestě Fenqihu Rueli trailu. Tohle už není takový opravený chodník, ale docela zarostlá cestička pořád pěkně do kopce. Úplně nejlepší by bylo jít až do Rueli a odtud se nějak dostat nazpět, ovšem na to je potřeba celý den. My máme sotva pár hodin, takže se v půlce stáčíme nazpět k silnici, po které se dostaneme nazpět do Fenqihu. V šest večer je jediná ulice s obchody a restauracemi úplně mrtvá. Většina obchodů a restaurací má zavřeno. Bohužel mezi zavřenými je i kavárna, kde jsme byli odpoledne, tudíž kafe z tchajwanské pražírny jako dárek nebude. Zato ale bude čaj, v jednom čajovém obchodě jsme dostali pěkný výklad a ochutnávku oolongu. A výsledkem byly dva zakoupené balíčky lokálního oolongu a sklenice wasabi. Na konci nákupu nás paní mile upozornila, že už bude sedm a poslední restaurace bude zavírat. Chvátáme ihned pro poslední bento krabičku (=japonská obědová krabička, maso, rýže a přísady), ještě v 7eleven pro pivo a luxusní večeře na zemi hotelového pokoje je na světě.
Celé včerejší odpoledne jsme spekulovali, zda druhý den zůstat zde v oblasti čajových plantáží, nebo se na poslední dny výletu přesunout do Taipei. A když zůstat, tak zde ve Fenqihu nebo se posunout do Sizhuo? Jako obvykle nakonec zvítězil kompromis, den začneme na čajových plantážích nad Sizhuo a potom přejedeme o kousek níž do Longtou, kde jsem našel levné ubytování. Zde bude další výlet a do Taipei pojedeme až o den později ráno.
Náklady 9/4: 160 vlak Tainan – Chiayi, 360 cca bus do Sizhuo z Chiayi, 40 bus Sizhuo – Fenqiuho, 90 svačina/os, 140 oběd Fenquiho, 150 překapávané kafe/os, 380 bento box, 1200 2xčaj+wasabi, 60 pivo/ks 7eleven, 60 koblihy
Ráno ve Fenqihu je opět zamračené a trochu zamlžené, ovšem i tak nádherné. Tohle místo má atmosféru. Rychlá snídaně v 7eleven a už čekáme na zastávce na první bus, který nás popoveze jenom malinký kousek na rozcestí, odkud půjdeme k čajovým plantážím nad vesnicí Sizhuo. Nebe zatažené a v údolí mlha. Jeden z trailů se jmenuje Sakura trail, bohužel ale už asi všechny sakury odkvetly, takže žádná romantika a místo toho dupeme s batohy podél čajových plantáží s cílem se postupně dostat až dolů do vesnice. V jednom z samo obslužných stánků u cesty kupujeme (asi) sáček maracují. Když píšu asi, tak je to opravdu s otazníkem. Cedulku Google přeložil divně a vyhledávání dle obrázku taky nebylo úplně průkazné. Co je jisté, že ovoce velmi silně rudě barvilo a bylo kyselo-sladké a moc dobré. U malinkého chrámu u cesty jsme celý sáček snědli na posezení. Když jsme konečně došli do Sizhuo, padla n v několika minutách taková mlha, že nebylo vidět skoro na krok. Nejvyšší čas odjet o kus dál, v Longtou bude třeba situace lepší, nebo taky nebude. A nebyla. Ubytovali jsme se a hnedka vyrazili nazpět na zastávku a svezli se kousek dolů k Eryanping trailu. Mlha stále totální, což na trailu, který slibuje plno výhledů, není úplně ideální. Nedá se nic dělat, i mlha má svoje kouzlo. Pokud teda není celou dobu, to už se kouzlo trochu ztrácí. Statečně jsme vyšli až na kopec Eryanpingshan, kde jsme naznali, že nádherných mlžných výhledů už bylo tak akorát a bude nejlíp se vydat na cestu k ubytování. Sešli jsme na silnici a přes Xiding jsme se dostali až nazpět do Longtou. Trochu je tady potíž s jídlem, restaurace nikde v dosahu, jedinou možností jsou ohřívaná jídla v 7eleven.
Náklady 10/4: 180 dvě polévky na oběd, 60 snídaně, 40 banány 3ks, 40 jízdné Sizhuo, 170 svačina HiLife, 200 večeře 7eleven
Předposlední ubytování na našem výletu a konečně máme také snídani. Místní mají hodně v oblibě na snídani polévku nebo kaši, v mističkách jsou nějaká dochucovadla, nebo další jídla, opravdu dost těžko říct. Nejlepší je ochutnávat a přinejhorším se vždy dá dojít evropskými vajíčky nebo toasty s burákovou pomazánkou. Prvním autobusem plným hovorných vesničanů se přesunujeme nazpět do Chiayi, odkud pojedeme vlakem obyčejným rychlíkem do Taipei. Šlo by jet ještě neobyčejným rychlovlakem, ale za dvounásobnou cenu, což se ani jednomu z nás nechce. Cesta vlakem není moc zajímavá, v podstatě celou cestu máme za okny aglomeraci, výjimečně trochu přírody nebo nějaké pole.
Když nám dneska doprava tak pěkně jde a jsme v Taipei docela brzo, můžeme ještě dnešní poslední den využít k návštěvě něčeho zajímavého. Půjdeme na pandu do ZOO! Bude to sice rychlo návštěva, ale to vůbec nevadí. Batohy necháme ve skříňkách na nádraží (platí se jako obvykle Easycard) a přesunujeme se nejdříve podzemkou a potom nadzemkou na okraj Taipei k ZOO. Máme necelé dvě hodiny, protože v pět se zavírá. Hlavně chci vidět pandu a moji oblíbenou kapybaru, když už nevyšly kapybary na jihu, a zbytek prohlídky je mně jedno. A ještě Tapír je skvělý zvíře. Dvě hodinky v ZOO hodně rychle utekly, jedeme zpátky na vlakové nádraží a ubytovat se v hotelu (xxx), který je v sedmém patře mrakodrapu. Přes počáteční skepsi se jedná o docela slušné ubytko úplně v centru za rozumnou cenu. Na programu dnešního posledního večera v Taipei máme večeři na nightmarketu a nákup drobností domů. Petra ještě nákupy v Uniqlo.
Náklady 11/4: 150 bus Longtou do Chiayi, 120 známky (1 známka 20), cca 1200 vlak Chiayi – Taipei, 160 svačina vlak, 200 vstup ZOO Taipei, 110 hranolky v ZOO, 170 grilovaná chobotnice, 70 avocado shake, 80 plněný koláč, 100 tři závitky, 60 zmrzlina, 50 pivo, 80 plněný knedlík
HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1
